1.

Úvod

2.

Dětství

3.

Rok 1876

4.	Vstup do politiky

5.	Životopis v bodech

"První rok na gymnáziu měl velkou bídu, protože chudí rodiče ho nemohli na studiích podporovat. Díky výbornému prospěchu byl ale přijat za vychovatele do bohaté a vzdělané rodiny policejního ředitele Antona Le Monniera, kde se mu dobře žilo a měl přístup ke světové literatuře díky bohaté rodinné knihovně. V této době se také poprvé nešťastně zamiloval a změnil svůj dětský pohled na svět a na církevní zvyky. Důsledkem toho bylo odmítnutí zúčastnit se povinné školní zpovědi a tím pádem vyloučení z brněnské školy. Naštěstí jeho velký příznivec Le Monnier byl přeložen do Vídně a Tomáše vzal s sebou. Zde mu umožnil dostudovat gymnázium. V roce 1872 skládá maturitu a zapisuje se ve Vídni na filozofickou fakultu, obor filologie, což je věda zkoumající jazyk, literaturu a ústní lidovou slovesnost.
Roku 1876 zakončuje univerzitní studia, získává titul PhDr. a odjíždí na cesty do Itálie a roční studijní pobyl v německém Lipsku. V Německu poznává svou budoucí manželku Američanku Charlottu Garriguovou, dceru bohatého podnikatele z New Yorku. Charlotta zde studovala hudbu, byla velmi sečtělá, vzdělaná a také zbožná. Oboustranná láska vyústila v jejich zasnoubení. Svatba se konala v Americe 15. března 1878 a Masaryk přijal příjmení své ženy jako součást svého jména. Tento sňatek hluboce ovlivnil celý Masarykův další život. Jeho žena svou vzácnou osobností formovala Masarykův charakter, rodina se mu stala bezpečným útočištěm ve všech životních krizích. V roce 1879 se jim narodila dcera Alice, o rok později syn Hebert ,v roce 1886 syn Jan a roku 1891 dcera Olga.
Roku 1882 se Masaryk vrací s rodinou do Prahy a přijímá místo na Karlově univerzitě jako profesor filozofie a sociologie. Jeho osobnost se naprosto vymyká vžité představě upjatého a nad studenty povzneseného učence - zval své žáky do své domácnosti a diskutoval s nimi jako rovný s rovnými. Také udivoval až pohoršoval konzervativní prostředí svými přednáškami o vztahu muže a ženy, o otázkách prostituce, sociálních problémech a rozborem sebevražednosti.
V této době se na scéně objevila otázka pravosti Rukopisu královédvorského a zelenohorského, v nichž obrozenecké generace spatřovaly nejcennější památky staré české kultury. Menší část vědců poukazovala na důkazy, které potvrzovaly, že rukopisy, jsou podvržené, zatímco většina o pravosti nepochybovala a vulgárně napadala všechny, kteří rukopisům nevěřili. Jejich názory považovaly za projev hrubého nevlastenectví. Byl to právě Masaryk, který si stanovil životní heslo "Pravdou k právu" a byl v čele skupiny, která vystupovala proti padělaným rukopisům. Pravda nakonec vyšla na povrch, i když pro český národ byla bolestná a přinesla mu zklamání.
Masaryk vstupuje do politiky a do roku 1914 získává poslanecký mandát za pokrokovou realistickou stranu v říšské radě.
Před rokem 1914 odjel do Itálie a po varování přátel se již do Prahy nevrátil. Po vypuknutí 1. světové války Masaryk rozpoznal, že přišla vhodná doba k dosažení české politické samostatnosti a v roce 1915 (přesně 6. června - ve výroční den smrti Mistra Jana Husa) zahájil protirakouskou zahraniční akci. V hlavě již měl představu budoucího státu, který měl vzniknout spojením historického celku českých zemí se Slovenskem a Podkarpatskou Rusí."

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://www.kampomaturite.cz/osobnosti-vynalezci-vedci-statnici/masaryk-tomas-garrigue-prvni-prezident-csr,http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=50.