1.	Trvale udržitelný život

1.1.	Stav a vývoj společnosti

1.2.	Koncept trvale udržitelného rozvoje

1.3.	Přírodní katastrofy

2.	Standardní postoje, globální poškozování

2.1.	Chování k přírodním ekosystémům

2.2.	Vztah člověka k přírodě

2.3.	Globální poškozování přírodních ekosystému

3.	Analýza situace, řešení

3.1.	Alternativní hodnoty, ekonomické ukazatele

3.1.1.

Šetrnější vztah k životnímu prostředí

3.1.2.

Alternativní zdroje

3.2.	Související problémy, možnosti řešení

3.2.1.

Lidská etika jako jeden z kořenů globálních problémů

"II. Související problémy, možnosti řešení

Pokud se podíváme na stále přibývající a neutuchající globální problémy, ekologické potíže, je třeba se pokusit najít jejich příčinu. Přitom objevit tuto příčinu co nejpřesněji, abychom s ní mohli pracovat a vynést nějaké závěry, které nám můžou pomoci k dalšímu bádání. Příroda se samozřejmě také vyvíjí, otázkou tedy zůstává, do jaké míry ji člověk ovlivňuje a omezuje? Nad tím teď nebudeme bádat, nám stačí poznání, že člověk skutečně přírodu ovlivňuje. To je téměř nezpochybnitelné. Stačí se podívat na výstavbu pozemních komunikací a námi obývaných domů. Tím bereme části přírody její svobodu. Zvířatům zmenšujeme teritorium, vystavujeme je stále většímu nebezpečí.
Jedním z kořenů, možná i tím největším, který vede ke globálním problémům je lidská etika. Geologických období jsme měli na naší planetě vícero. Byly to i období, kdy zde žili mikroorganizmy, bakterie, ne člověk. Hlavním činitel, který ovlivňoval pohyb, posun na planetě zajisté nebyl člověk. Zprvu to byly jakési „síly“ možná spolu s přírodou. Ať již to bylo cokoliv, člověk pokud neexistoval nemohl mít žádný vliv na formování planety. Situace se však rapidně změnila. Zejména s příchodem lidstva na tento svět. „…rozhodujícím faktorem pro tvářnost Země se stává člověk, který se současně od přírody stále více odděluje. Proto musíme toto období chápat jako samostatnou geologickou éru, kvintér, česky pětihory“.14 Kdy začaly a skončily čtvrtohory se můžeme pouze dohadovat, pevně stanovit hranici není možné. Věda si tyto části vývoje pojmenovala po svém, tyto údaje nejsou pro nás nezbytně nutné a potřebné. S tím, že člověk se od přírody neustále odděluje nemusíme nezbytně souhlasit. Člověk však tvárnost planety ovlivňuje, jeho chování je velmi silně založeno právě na jeho etice. Není to však pouze lidská etika, tu přece ovlivňuje spousta dalších okolností. Hlavním motivem, je to, že člověk se snaží neustále objevovat nové poznatky, zejména ve vědě. „…prapříčinou je věda. Pouze ta umožňuje rozvinutí všech výrob, stejně jako podmínila rozvoj medicíny, zemědělství a tím rozvoj lidstva do dnešních počtů. Budeme tedy bojovat proti vědě? Těžko, a i když se o to někteří snaží, nic to nepomůže. Ostatně bojovat proti vědě, je boj proti sobě samému, je to nesmyslné. Vtírá se také otázka, zda vůbec máme právo bojovat proti celému vývoji pětihor“.15 Mozek nám byl dán k přemýšlení, jehož beze zbytku využíváme. Určitě je to dobře, jinak bychom pravděpodobně obývali tuto planetu zcela jiným způsobem, jestli vůbec. Jak dlouho lidský život na planetě vydrží nelze odhadnout. Variant je určitě více. Zda-li lidstvo zahubí nějaká přírodní katastrofa nebo se dokážeme rychleji zničit zcela sami, např. atomovými nebo jinými zbraněmi, visí ve hvězdách. Konec může být také úplně jiný, může přijít třeba již zítra nebo za tisíce let. Neustále tak žijeme v očekávání a nejistotě, aniž si to sami uvědomujeme. Někdo může tedy říct: „Proč bychom se měli snažit omezovat znečišťování, více myslet na přírodní ekosystémy, když vlastně nemáme záruku, že tyto skutky povedou k celkovému prospěchu, užitku lidstva“. Vždyť přece, co nám příroda nabízí si vezměme. Je to přece k našemu užitku a navíc téměř zdarma. Tahle otázka se dotýká zejména již zmíněné etiky a s ní spojených komplikací. „Etika bude vždy stavěna před protichůdnosti. Zákon může bránit uplatnění sankcí ve prospěch životního prostředí bez důkazu špatného konání, zatímco věda bude poskytovat informace o tom, že se ekologicky škodlivá činnost (požadovaný důkaz) uskuteční, bude příliš pozdě na záchranu ekosystému. A zajisté ochrana přírody často nebude ekonomicky přínosná ani pro privátní sektor ani pro vládu“.16 Jsme rozdílní a každý by se zachoval jinak. Neměli bychom to mít nikomu za zlé. Všeobecně v naší civilizaci již začíná převažovat názor, abychom přírodu využívali ke svému prospěchu, ne však aby nám pouze sloužila co nejlépe k získání peněžního kapitálu, co nejrychleji. Je třeba tudíž přírodě něco dávat, ne si pouze od ní brát."

Práce má podobu souvislého textu bez výraznějšího grafického členění.