"1 Úvod do geodézie
Všeobecně představuje geodézie vědecký a technický obor, jehož hlavní náplní je měření Země, jakož i zpracování naměřených výsledků. [7]. Podle svého původního poslání zjišťuje geodézie tvar a velikost Země, její polohu a pohyb ve vesmíru a existující skutečnosti na zemském povrchu. V současnosti se geodézie stále více uplatňuje i v oblasti průmyslu.

Geodézii členíme na vyšší a nižší geodézii. Vyšší geodézie se věnuje zkoumání geometrických a fyzikálních vlastností zemského tělesa, jeho postavení ve vesmíru, vytváření podkladů pro rozsáhlé měřické práce apod. Úloha nižší geodézie v topografickém zaměřování spočívá ve vytvoření mapových podkladů pro různé potřeby společnosti. Její pracovní prostor je vymezený menšími územními celky. Patří sem také inženýrská a průmyslová geodézie, která se věnuje otázkám prostorové polohy objektů a průmyslových zařízení v souvislosti s jejich výstavbou, konstrukcí a kontrolou (vytyčování stavebních objektů a zařízení, vliv rušivých sil na prostorovou polohu zařízení apod.).

1.1 Tvar a rozměry zemského tělesa
Země je fyzikální těleso, jehož tvar je výslednicí dvou sil: síly přitažlivé a síly odstředivé. Výslednicí obou sil je tíhová síla G.

obr. 1. Tíhová síla

Tíhové pole Země je prostor, ve kterém se projevuje působení zemské tíže, a tělesa jsou přitahována přibližně do středu Země. V geodetickém smyslu je Zemí nulová hladinová plocha, zvaná podle J. B. Listinga (1873) geoid. Geoid by se realizoval jako klidná střední hladina moří, která jsou spojená i pod kontinenty. Tato hladinová plocha je všude kolmá na směr zemské tíže. Při měření je tato plocha realizována urovnanou libelou.

obr. 2. Geoid [7]

Jak vlastní povrch Země tak i geoid jsou však tělesa nepravidelná, členitá a velmi složitá, proto je pro potřeby mapování nahrazujeme referenčními plochami. Těmito plochami jsou referenční elipsoid, referenční koule a referenční rovina.

 Referenční elipsoid
Elipsoid (sféroid) je rotační těleso zploštělé na pólech. Je určen dvěma konstantami elipsoidu: např. a – hlavní poloosa elipsoidu , b – vedlejší poloosa elipsoidu, e2 – první excentricita, i – zploštění.
Platí:

Je- li střed elipsoidu ztotožněn s těžištěm geoidu a vedlejší osa s osou rotace Země, pak tento elipsoid nazýváme zemský elipsoid. Je-li vedlejší osa rovnoběžná s osou rotace Země, pak tento elipsoid nazýváme referenční elipsoid (obr. 2).

Nahradíme li geoid rotačním elipsoidem, pak tížnice ke geoidu t a normála k elipsoidu n svírají v různých místech malý úhel – tížnicovou odchylku θ."

Důležité informace jsou tučně značeny. Součástí práce jsou obrázky a tabulky o rozsahu cca 8 stran.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ