Zřízení společného trhu jako základní cíl evropské integrace (1957)
Nový začátek v polovině 80. let: Bílá kniha (1985) a Jednotný evropský akt (1987)
Čtyři ekonomické svobody
1.1.2. | Volný pohyb osob a vzájemné uznávání kvalifikace
|
1.1.3. | Volný pohyb služeb
|
1.1.4. | Volný pohyb kapitálu
|
Vnitřní trh a jeho doprovodné ekonomiky
1.1.5. | Pravidla na ochranu hospodářské soutěže
|
1.1.6. | Vnitřní trh a jeho sociální dimenze
|
1.1.7. | Ochrana životního prostředí na vnitřním trhu
|
1.1.8. | Ochrana spotřebitele na vnitřním trhu
|
Přínosy programu na dokončení vnitřního trhu. Vývoj vnitřního trhu po roce 1992 a jeho současný stav. Vnitřní trh jako předpoklad přechodu k měnové unii. Vnitřní trh Unie a příprava České Republiky na začlěnění.
Ukázka z práce:
"ZŘÍZENÍ SPOLEČNÉHO TRHU JAKO ZÁKLADNÍ CÍL EVROPSKÉ INTEGRACE (1957)
Římská smlouva z roku 1957 ustavující Evropské hospodářské společenství konstatovala na čelném místě, že „úkolem Společenství je zřízení společného trhu“ (čl.2), s tím, že zřízení celní unie bylo považováno za první nezbytný krok a předpoklad k vytvoření společného trhu (čl.9). Společný trh měl posloužit k dosažení dvou základních dlouhodobých cílů:
k růstu ekonomické výkonnosti Společenství jako celku a tím i ke zvýšení ekonomické prosperity zúčastněných zemí,
položit základy „stále užšího spojení mezi evropskými národy“, jak se uvádělo na prvním místě v Preambuli Smlouvy.
Jak je patrné, zakladatelé Společenství si byli dobře vědomi úzkého sepětí ekonomických i politických cílů. Společný trh, který měl vytvořit jednotný evropský hospodářský prostor, měl v dalším přispět ke sblížení evropských národů, politickému, sociálnímu, kulturnímu. Odstranění překážek ekonomické spolupráce, všeobecná liberalizace hospodářských styků a vzájemné otevření národních trhů měly být zárukou, že staleté soupeření evropských národů bude nahrazeno sjednocením jejich „základních zájmů“.
Společný trh¸ jehož hlavní rysy měly být dokončeny za dvanáct let (do konce roku 1970), měl zavést nejen volný pohyb zboží mezi členskými zeměmi (tak je tomu v celní unii), ale také volný ohyb výrobních faktorů (pracovníků a kapitálu) a také služeb přes hranice členských zemí. Všechny osoby měly mít právo se volně pohybovat po teritoriu společného trhu nejen jako turisté, ale také jako pracovníci, s právem se tam usadit, pracovat, podnikat a žít. Měly být odstraněny také dosavadní bariéry volného pohybu služeb ( např. finančních ) a kapitál měl být ukládán v zemi nebo v regionu, kde se k tomu nabízely nejpříhodnější podmínky. V jazyce dokumentů Evropské unie měl vzniknout rozsáhlý hospodářský prostor otevřený pro čtyři základní ekonomické svobody: pro volný pohyb zboží, služeb, pracovníků a kapitálu neomezovaný hranicemi členských států. Tím měl zároveň vzniknout široký prostor pro hospodářskou soutěž mezi subjekty všech zúčastěných zemí s pozitivním účinkem na ekonomickou výkonnost integrovaného celku.
Můžeme shrnout: Římská smlouva usilovala o to, aby se liberalizovaly ekonomické vztahy mezi členskými zeměmi na základě těchto kroků:
vytvořením celní unie měla být v obchodě odstraněna cla a zaveden společný celní sazebník vůči třetím (nečlenským)zemím,
měla být odstraněny kvantitativní omezení obchodu (kvóty) a také opatření, která měla podobný účinek (mimocelní překážky obchodu), což mělo zajistit zcela volný pohyb zboží mezi členskými zeměmi,
zajistit volný pohyb osob (přesněji pracovníků), služeb a do určité míry také kapitálu.
Původní dvanáctiletý termín pro dokončení společného trhu (do konce roku 1970) nebyl z mnoha důvodů splněn. Byla vytvořena celní unie (odstraněním cel a kvót) ve vzájemném obchodě, byl uvolněn pohyb pracovníků mezi členskými zeměmi a učiněn pokrok v daňové harmonizaci (přechod k dani z přidané hodnoty). Naproti nesplněno zůstalo:..."
.
