1.

Úvod

2.	První výstava se uskutečnila v Praze v Králodvorské ulici za Prašnou bránou

3.	Druhá výstava Osmy se konala v červnu a červenci 1908 v Topičově salonu

4.

Poznámky

5.	Literatura

"První výstava se uskutečnila v Praze v Králodvorské ulici za Prašnou bránou.
o zúčastnili se jí: Emil Filla, Antonín Procházka, Bohumil Kubišta, Otokar Kubín a čeští Němci Willy Nowak, Bedřich Feigl a Max Horb
o osmý Pittermann měl své obrazy vystaveny ve výklenku zakrytém oponou a bylo je možné shlédnout jen na požádání, poněvadž byl dosud studentem Akademie
o peníze na tuto výstavu se našly kuriózním způsobem: finančním odškodněním Willy Nowaka, kterého jistý učitel ve Všechlapech u Divišova nešťastnou náhodou postřelil při honu do nohy; nemalou roli při vzniku Osmy hrál A. Pittermann, který v létě 1907 zorganizoval pobyt druhů ve Všechlapech, kde měli namalovat obrazy pro zamýšlenou skupinovou výstavu
o co se týká vystavených obrazů, nebyly nejvíce zastoupeny nejsilnější osobnosti generace, jako byl Kubišta nebo Filla, ale Fiegl a lyricky harmonický Nowak, který jako jediný prodal všechny své obrazy
o jediná pozitivní reakce na výstavu Osmy byla od Maxe Broda v Die Gegenwart, která je nejen oslavou jara, ale i bytostné smyslovosti malířské temperamentu
o F.X. Šalda se o výstavě přímo nevyjádřil, ale členy Osmy hodnotil ve stati Starý a nový Mánes (Novina IV, 1911); skupinu Osma morálně podporoval především tedy E. Fillu

Protáhlá tvář postavy na mostě, která v úděsu zírá právě na nás je symbolem expresionismu už přes sto let. Expresionismus bývá často spojován s mladou generací 20. století a s iniciační výstavou Edvarda Muncha v Mánesu, který tolik skupině Osma učaroval a udělal z ní Alenku vstupující do říše úsilí vymanit české umění z vod konvenčních názorů a vystavit je zatěžkávací zkoušce i podnětnému vlivu soudobého evropského umění.
Emil Filla ve Volných směrech o této výstavě napsal:
„Pro nás se však Munch stal neodvratným osudem. Konec bylo kázni ve škole, konec všem autoritám, konec našemu odříkání v odvaze. Dílo Munchovo vybuchlo v našich srdcích jako petarda. Otřáslo s námi v základech a všechny naše touhy, lásky a naděje zdály se najednou realizovány, byli jsme v trvalém vytržení, neboť jsme cítili již tehdy jako dnes, že přišel k nám umělec, a to umělec našich časů, našich srdcí a naší vůle. Sestoupil tehdy na nás duch pravého, přímého umění, viděli jsme v něm anděla strážného naší budoucí pouti a posvětitele našeho odhodlání býti výtvarník dneška. Mysleli a cítili jsme, že Munch přišel jen kvůli nám.“ "

Poněkud zvláštní úvod práce. Doporučuji brát některá vyjádření velmi nadneseně.