1.	Isenheimský oltář

2.	Zavřené dveře

2.1	Ukřižování

2.2	Svatý Šebestián, svatý Antonín a oplakávání Krista

3.	Otevřená postranní křídla

3.1	Zvěstování

3.2

Vtělení

3.3	Zmrtvýchvstání

4.	Poslední křídla otevřená

4.1	Návštěva svatého Antonína u svatého Pavla

4.2	Pokušení svatého Antonína

“1. Ukřižování

Na Ukřižování nenajdeme lotry, římské vojáky, ani zástupy přihlížející popravě. Jedinými svědky události jsou Máří Magdaléna, Marie, svatý Jan Evangelista a svatý Jan Křtitel.
Na tabuli však dominuje těžké kostnaté tělo Krista vyjadřující utrpení a smrtelnou hrůzu. Kristus na kříži je mrtvý. Stuhlé a vytočené údy jsou poznamenány smrtelným zápasem, hlava, skloněná téměř v pravém úhlu je zakomponovaná do linie ramen, která končí v rukách s roztaženými prsty. Třebaže nejsou Grünewaldovi pravidla perspektivy rozhodně cizí, postava Krista je mnohem větší než ty ostatní. Malíř klade city nad objektivitu zobrazení, nezříká se středověké tradice. Také asymetrie – kříž s Kristem je více napravo, vlevo najdeme tři osoby, kdežto vpravo pouze jedinou – posiluje expresivitu díla a vytváří pocit neklidu. Mezi ostatními figurami vládne zvláštní napjatý vztah, zesílený rozličnou velikostí postav. Na pravé straně stojí osamocený vzpřímený svatý Jan Křtitel, ukazuje na Mesiáše. Nápis připomíná jeho slova, jak je opakuje svatý Jan Evangelista (3,30):
“On musí růst, já však se menšit.“ 3 Jan Křtitel (malíř ho umístil vedle beránka) – popravený před Kristovou smrtí – nemohl být svědkem Utrpení Páně – „vstal z mrtvých, aby byl svědkem Kristovy smrti. Jeho zmrtvýchvstání předpovídá triumf Vzkříšení. Kdysi předpovídal Kristovo narození, teď ohlašuje v hodině jeho smrti svátek Velikonoc. Přestože věděl o nevyhnutelnosti Kristovy oběti, která je božím záměrem, stojí před křížem bez dojetí. Utrpení se ho nedotýká.“ 3
Na levé straně trojčlenná skupina – Marie, se úplně poddává svojí bolesti, oděna do bílého roucha a podpírá ji svatý Jan Evangelista. Máří Magdaléna, která klečí, je neproporčně malá. Postavě Marie odpovídá silueta Máří Magdalény, obě jsou umístěny na téže kompoziční diagonále, s rukama vztaženýma k podobnému gestu modlitby.4
W. Fraenger to okomentoval - „Obraz Ukřižování má jako celek neodolatelnou působivost, člověk nemá žádnou možnost uniknout síle tohoto strašného příběhu: slzám ubohé Magdalény, společnému utrpení Marie a svatého Jana, umučenému Kristovu tělu. Vykoupení, po kterém touží náš pohled, možno najít jen v zobrazené krajině.“ 3
Zdrženlivá koloristika a pozadí v podobě přísné, v temnotách ukryté krajiny, jež zaujímá dvě třetiny povrchu malby, posilují tragičnost scény."

Obsahuje schémata oltáře.