1.	Mezopotámie

2.	Babylon (Babylónie)

3.

Egypt

4.

Závěr

"Babylon (Babylónie)
Babylón, jako významné centrum, se prvně objevil na politické mapě Mezopotámie
v první polovině 18. stol. př. n. l. Ve 3. tis. př. n. l. ještě toto město nehrálo nikterak významnou úlohu. Ke změně této situace došlo ve druhé polovině vlády nejvýznamnějšího babylónského vladaře, Chammurabiho. Tento panovník se cílevědomě snažil posilovat své politické a vojenské postavení, přičemž se opíral především o úzké spojenectví se Zimri-Linem, vladařem města Mari.
Chammurabi věnoval velkou pozornost vybudování centralizovaného administrativního aparátu, díky němuž mohl rozhodovat o všech důležitých záležitostech
na celém území svého státu. Babylónský stát byl rozdělen na provincie. V čele jednotlivých provincií stáli místodržitelé, kteří byli patrně dosazováni králem. Na nižších stupních administrativní hierarchie stáli lokální hodnostáři, kteří spravovali jednotlivá města.
Místodržitelé měli na starosti hospodářské, finanční, administrativní, soudní i vojenské záležitosti své provincie a dostávali detailní pokyny a příkazy přímo od krále. O vztazích mezí ústředím a provinciemi nás velmi dobře informují především dopisy, které zasílal Chammurabi i jeho nástupci svým úředníkům v Larse, jež byla centrem velmi bohaté
a významné jižní provincie. V prvé řadě museli místodržitelé dohlížet na to, aby byl co nejlépe využíván královský majetek v jejich provinciích (především zemědělská půda). Kromě toho měli místodržitelé na starost i hospodářské záležitosti místních chrámů, byli pověřováni zajišťováním bezpečnosti na území provincie, vojenskými a soudními záležitostmi, údržbou městských hradeb, zavlažovacích kanálů apod.
Panovník disponoval velkým dvorem, jehož členy dle libosti pověřoval nejrůznějšími úkoly. Obchody prováděli a řídili jiní vysocí úředníci, k nimž patřil nejen vezír a ministr financí, ale i hofmistr nebo vrchní číšník. Jim podléhala veškerá zemská správa, rozhodovali o otázkách zahraniční politiky, uzavírali státní smlouvy a kontrolovali královské statky. Do hofmistrovi kompetence spadal dohled na dvořanstvo i početný personál a navíc musel ještě pečovat o pohodlí a potřeby svého pána. Nezbytné finance zajišťoval příslušný ministr. Jeho rukama procházely všechny příjmy plynoucí z dvoru v naturáliích i v kovových platidlech.
Vedle těchto hodnostářů existovala ještě střední a nižší administrativa, soustředěná v kancelářích přímo v paláci nebo ve městě či na venkově. Řada úředníků vyšla z písařského stavu, neboť čtení a psaní bylo pro jejich práci prvním předpokladem. Všichni byli placeni podle postavení a hodnosti."

Seminární práce z předmětu Systémy veřejné správy.