1.	Biografie Viktora Huga

2.	Viktor Hugo a jeho Bídníci

2.1.	Hlavní postavy

2.2.

Obsah

2.3.	Forma, kompozice, jazyková stránka

2.4.

Úryvek

3.	Hodnocení knihy

4.

Koncept

4.1.	Forma, kompozice, jazyková stránka

4.2.	Hlavní postavy

4.3.

Obsah

4.4.

Úryvek

"FORMA, KOMPOZICE, JAZYKOVÁ STRÁNKA

Kniha se skládá z pěti částí, každá z částí se dělí na několik knih, které jsou dále rozděleny do kapitol. Součástí jsou také přehledné vysvětlivky.
Jedná se o rozsáhlou románovou skladbu (žánr velké epiky), která obsahuje velké množství vedlejších epizod, barvité popisy osob i míst. Kompozice díla je chronologická. Celým dílem prochází mnoho dějových linií, které se navzájem prolínají a ovlivňují. Hugo pojal svůj román jako protest proti lidskému ponižování a bídě.
Děj je sdělován - prostřednictvím vypravěče (er – forma)
prostřednictvím oslovení čtenáře („…Čtenář zajisté z našeho vyprravování pochopil..“)
prostřednictvím dialogů (přímá řeč mezi dvěma či více osobami)

Kniha je psána spisovným jazykem. Autor však velmi pečlivě rozlišuje mezi vyjadřovacími způsoby jednotlivých postav (biskup X služebná). Několik kapitol dokonce věnoval teorii hantýrky.
Překlady knih, se kterými jsem pracovala pocházejí z počátku 20. století. Narazila jsem tudiž na velké množství archaických slov (leč, jest, sic atd.), také přechodníky (zapomenuv, jsa atd.) se vyskytovaly mnohem častěji než v dnešních překladech knih. Mnoho slov mělo odlišný pravopis od dnešního (v chýžích, súčtování atd.). Slovům cizího původu býval často ponechán jejich původní pravopis – tj. pravopis jazyka, ze kterého pocházejí (illuse, skizza, guillotina, idylla atd.). Některá jména rovněž překladatel ponechával v původním znění (Jeanne d´Arc). Se starším překladem souvisí i slovosled vět (v žertu jeho tajil se hluboký smysl, za předmět svého kázání vyvolil si lásku k bližnímu).

V celém textu se objevovala řada přirovnání, časté byly rovněž personifikace (přihnal se mrak, výrazy té mluvy jsou neustále na útěku) a metafory(vlasy hrůzou se mu zježily).

Kniha obsahuje spoustu dějových odboček, tzv. digresí, jako největší z nich lze uvést popis bitvy u Waterloo, líčení barikád nebo poznámky o pařížských stokách. Nedá se však říci, že by to dílu ubíralo na kvalitě, právě tyto části knihy jsou plné zajímavých údajů, překvapujících pozorování a poznámek a nejlépe tak dokreslují atmosféru doby."