1.

Úvod

2.	Lékařství po roce 1917

3.	Medicína v období po druhé světové válce

4.	Moderní vědecká medicína v postmoderní době

4.1	Kritéria a výzvy pro nastupující století

4.1.1

Slavná minulost: české a československé léky

4.1.2

Objevování nových léků

4.1.3

Co vše se v moderní medicíně musí, smí a nesmí

4.1.4

Pravda pro nemocné

5.

Závěr

6.	Informační zdroje

"Lékařství po roce 1917

Vývoj lékařství v období nejnovějších dějin je charakterizován převratnými objevy ve všech základních oborech biomedicínských věd, výrazným pokrokem v prevenci, diagnostice a terapii nemocí, další postupující specializací lékařské vědy a zároveň stále výraznější potřebou interdisciplinárního přístupu k řešení otázek zdraví a nemoci člověka i růstem dostupnosti kvalifikované lékařské péče o obyvatelstvo stále většího počtu zemí. Jedním z určujících pozitivních rysů ve vývoji moderní medicíny se stala především skutečnost, že v Sovětském svazu a později i v ostatních socialistických zemích se vytvářel jako neoddělitelná součást socialistického systému nový typ zdravotnictví. Socialistická společnost zmnožila možnosti širokého uplatnění výsledků dlouhého vývoje lékařské teorie a praxe.
Avšak ani v období moderních dějin nebyl vývoj lékařství bezkonfliktní a přímočarý. Velká iluze mnoha přírodovědců a lékařů „velkého, přírodovědeckého“ 19. století, že všechny otázky zdraví a nemoci budou vyřešeny rovnoměrně postupujícím přírodovědeckým poznáním etiologie a terapie jednotlivých druhů nemocí, byla mnohokrát vyvrácena – především tragickými důsledky druhé světové války a dalšími válkami, které měly zastavit růst pokrokových sil ve světovém měřítku, zdravotními důsledky vlády fašistických režimů i mnoha dalšími problémy, které přinesl vývoj společnosti, vědy a kultury v posledních desetiletích.
V lékařství moderní doby došlo k rozšíření možností preventivní medicíny, k překonávání teorie a praxe, která oddělovala prevenci od terapie, a k pokusům o organické spojení těchto dvou složek v jednotnou preventivní a léčebnou péči. Tato péče se opírá o pokrok všech oblastí lékařské vědy a její praktické aplikace. Např. chirurgie za posledních padesát let prochází obdobím, kdy od svých základů vytvořených v druhé polovině 19. a na začátku 20. století ( asepse, antisepse, specializace, narkóza a anesteziologie jako samostatný obor, bezpečná krevní transfuze, vznik základních chirurgických škol aj. ) přešla k řešení rozsáhlé přírodovědecké, technické a v neposlední řadě také právní a etické problematiky zpomalování tělních funkcí podchlazováním organismu, „umělého“ srdce a ledvin, náhrady tkání, transplantace orgánů i umělé náhrady cév nebo částí těla. Výrazně stouply terapeutické možnosti lékařství zavedením nových léčiv ( rozvoj chemoterapie, hormonální léčba, antibiotika,…).
Došlo také k výrazným změnám ve struktuře populace. Vzrostl podíl starých lidí a se snížením obecné a dětské úmrtnosti vzrostla střední délka života. Zároveň výrazně klesla porodnost. Se změnami ve způsobu života a díky rozvoji prevence a terapeutických možností medicíny se zásadně změnila struktura úmrtnosti a nemocnosti. Pro obraz patologie v ekonomicky vyspělých zemích v období nejnovějších dějin je charakteristický ústup infekčních a parazitárních nemocí, jež byly ještě na přelomu 19. a 20. století hlavním druhem onemocnění a bez příčin smrti. Již v letech před druhou světovou válkou bylo likvidováno nebezpečí některých zvláště těžkých onemocnění ( cholera, neštovice, mor ). Na nevýznamnou míru byly omezeny parazitární tyfy a prakticky byla zlikvidována malárie. Snížila se úmrtnost na „tradiční“ sociální choroby, především tuberkulóza. Přesto však např. tuberkulóza a venerické nemoci zůstávají nadále v průmyslově vyspělých zemích závažným zdravotnickým a celospolečenským problémem. Úmrtnost na infekční onemocnění poklesla po zavedení sulfonamidů a antibiotik.
Ve struktuře nemocnosti ve vyspělých zemích však vzrostl podíl neinfekčních onemocnění, v první řadě onemocnění srdce a krevního oběhu, zhoubných novotvarů, neuropsychických onemocnění a úrazů. Z toho vyplývají nejenom podstatné úkoly pro současný biomedicínský výzkum v užším slova smyslu. Rozšíření uvedených nemocí je právem dáváno do souvislosti s nervově psychickým přetížením člověka, s ekologickou problematikou moderní civilizace a s dalšími z jejích dosud nezvládnutých negativních důsledků."