1.	Dělají politikové skutečně to, pro co je volíme, nebo hraje každý sám za sebe?

2.	Může se běžný občan podílet na politice, nebo je politická participace jen prázdným pojmem?

3.	Jsou v naší republice dodržovány základní principy demokracie?

4.	Existuje politická cenzura?

“Snahou politiků dnes již není vyhovět voličům, ale spíše nalákat co nejvíce voličů v předvolební kampani na sliby, které politická strana nakonec nesplní, získat tak co nejvíce voličů a posléze i mandátů, a tím si získat přístup ke státní moci. Jak výhodné. Aby toho nebylo málo, páni politici si pak navíc rozjíždějí svou vlastní „hru“. Velmi dobře to bylo popsáno v dokumentu, natočeném podle stejnojmenné knihy Erika Taberyho Vládneme, nerušit. Zde bylo řečeno, že státní moc se z jednacích síní přenáší mezi politiky samotné. To je pak vidět na různých korupčních a jiných aférách – teprve zde se totiž člověk dozvídá, co všechno se děje mimo zasedací síně a jaká vysoká politika se to dělá. Ale již bez vědomí kohokoli, kdo si zvolil tyto pány za své zastupitele. Stále se dokola opakují fráze jako moc lidu, politická participace. Ale zamysleme se nad tím – skutečně dnes ještě něco takového existuje? Vykonávají dnešní politici skutečně státní moc tím, že hájí zájmy svých voličů, nebo pouze využívají svého výhodného postavení k prosazení zájmů svých? Pravda bude někde mezi těmito krajními možnostmi. Co politikům nemůžeme upřít je to, že některé své sliby z předvolebních kampaní opravdu plní. Ale na druhou stranu, když se občas z tisku či zpráv dozvídáme, do jakých různých afér jsou zapleteni, tak můžeme jen litovat, že jsme si někoho takového zvolili. Dobrým příkladem z poslední doby nám může být kauza pana Jiřího Čunka. Ten sice následně odchází z vlády, ale po několika týdnech se se vší drzostí chce vrátit. Já sám doufám, že k tomu nedojde. Mohli bychom se i potom označovat za demokratický stát?"