1.

Úvod

2.	Obecné znaky vyder

3.

Vývoj

4.	Stavba těla

5.

Potrava

6.	Společenský život

7.	Velký kožešinový lov

8.

Rozšíření

9.

Závěr

10.	Zajímavosti

11.	Seznam použitých zdrojů

" Společenský život
Vydry se na moři zdržují ve větších skupinách čítajících 10 až 100 členů. Skupiny samců bývají větší, než samic. Aby se jednotlivci například při spánku od ostatních moc nevzdálili, drží se vzájemně mezi sebou a bývají i zapleteni do chaluh. Ale přestože vydry žijí takto ve skupinách a jsou to hravá a přátelská zvířata, tráví poměrně dost času o samotě.
Den vydry tráví hlavně dvěmi činnostmi, a to sháněním potravy a udržováním srsti. O tu se musí pečlivě starat, ždímat z ní vodu a znovu do ní nahánět vzduch, jinak by ztratila svou schopnost jedinečné izolace. Stravu si obvykle shání ve dvou až třech blocích za den. Začínají se „snídaní“ již před východem Slunce. Přes poledne odpočívají nebo přímo spí. S lovem pokračují odpoledne a někdy si potravu shání i v nočních hodinách okolo půlnoci. S tímto nočním lovem se častěji setkáváme u samic krmících svá mláďata.
Po zhruba osmiměsíční březosti se vydrám rodí jedno (zhruba ve 2% případů dvě) mláďata. Dospělosti se ale dožije pouze asi čtvrtina z nich. Největší šanci na přežití mají mláďata zkušených matek. O mláďata se starají výhradně samice, ve vyjímečných případech jsou schopny postarat se o osiřelá mláďata. Samice vyder jsou výborné matky, které se o své potomky starají do věku jednoho až jednoho a půl roku věku mláděte. Vyjímečné není počínání, při kterém se samice snaží starat o mrtvé mládě i několik dní po jeho smrti.

Velký kožešinový lov
Vydry byly člověkem v minulosti loveny nejen kvůli masu, ale hlavně kvůli jejich kožešinám. Hlavní rozvoj kožešinového trhu začal po roce 1700. V té době ke břehům Tichého oceánu začali proudit lovci z celého světa. V průběhu tohoto lovu bylo odhadem vybito okolo milionu jedinců a v počátcích se lovilo zhruba až 12 tisíc kusů ročně.
Hlavním důvodem lovu byla jejich vynikající kožešina. Postupně, jak vyder ubývalo, cena za kožešinu rostla. Ještě v 80. letech devatenáctého století se za jednu kožešinu platilo kolem 100 až 150 dolarů. Do roku 1903 se její hodnota zvýšila na 1.125 dolarů za kus.
V tuto chvíli už byla neúnosná míra vyčerpanosti zdrojů. Proto v roce 1911 několik států, mezi nimiž byly Spojené státy, Velká Británie, Rusko a další, podepsaly Úmluvu o zachování a ochraně mořských kožešinových zvířat. Díky této smlouvě se mohly vydry začít pomalu a pracně navracet na svá původní stanoviště."