1.	Oficiální divadlo

1.1	Impresionistická linie

1.2	Psychologické drama

1.3	Historické drama

1.4	Vážné drama

1.5	Expresionismus

2.	Neoficiální lidové divadlo

3.	Avantgardní scény

3.1	Osvobozené divadlo

3.2

D

4.	České drama v 2.pol.20.století

4.1	1945 – 1948

4.2

50.léta

4.3	2.pol.50.let

4.4	V 60.letech

4.5	70. a 80.léta „doba normalizace“

“4) v 60.letech – absurdní drama – obraz člověka, který ztratil smysl života (ovlivněno
světovým absurdním dramatem: Beckett, Ionesco)
VÁCLAV HAVEL – hra ZAHRADNÍ SLAVNOST
- důmyslná jazyková výstavba, nesmysly o nesmyslech, stupidní fráze,
jazyk plní funkci nedorozumění
- hry VYROZUMĚNÍ, ZTÍŽENÁ MOŽNOST SOUSTŘEDĚNÍ
- další hry nesměly být provozovány: jednoaktovky – AUDIENCE
LARGO DESOLATO – strach člověka před pronásledováním tajnou policií
- rozkvět divadel malých forem (od r.1955):
REDUTA – J.SUCHÝ s IVANEM VYSKOČILEM začali uvádět text-appealy (pořady
z povídek, komentářů a písniček)
DIVADLO NA ZÁBRADLÍ
SEMAFOR (Sedm malých forem) – hudebně zábavné divadlo autorské dvojice JIŘÍ
SUCHÝ a JIŘÍ ŠLITR, od 60.let JIŘÍ GROSSMANN a MILOSLAV ŠIMEK

5) 70. a 80.léta „doba normalizace“
- oficiální: OLDŘICH DANĚK, KAREL STEIGERWALD
- vliv Československé televize v oblasti dramatické tvorby – množství seriálů –
nejúspěšnější tvůrce JAROSLAV DIETL
- mnohem větší ohlas měla malá divadla, neprofesionální, např. Studio Ypsilon, HA-divadlo
(GOLDFLAM, LIŠKA), Divadlo Na provázku (BOLEK POLÍVKA, DONUTIL), Divadlo Járy
Cimrmana (ZDENĚK SVĚRÁK, LADISLAV SMOLJAK), Sklep, dřívější Semafor (SUCHÝ
s MOLAVCOVOU)
- samizdatové: většina her zůstala v čtené podobě nebo inscenována v zahraničí, domácí
divadlo Vlasty Chramostové, soukromé inscenace na Havlově Hrádečku"

Obsahově nedostatečné.