1.	Boj o kolonie

2.	Situace na Balkáně

3.	Berlínský kongres (1878)

4.	Vznik koalic

5.	Situace v koalicích během první světové války

“Situace na Balkáně

Balkánský poloostrov byl před první světovou válkou považován za „sud střelného prachu“. V 70. letech 19. století zde vypuklo povstání proti okupantům – Turecké říši. Toto Protiturecké povstání bylo však krutě potlačeno. V protiturecké politice na Balkáně se pak začalo angažovat Rusko. Své aktivity obhajovalo tím, že chce osvobodit zdejší Slovany, kteří měli s Rusy společný jazyk i náboženství.
Mezi lety 1877 až 1878 probíhala tzv. Rusko-Turecká válka. V té nakonec zvítězilo Rusko a válka byla ukončena mírem v San Stefanu. Turecký Cařihrad pak musel uznat autonomii „Velkého Bulharska“ vznikajícího pod ochranou Ruska. To ovšem vyvolalo obavy u dalších tří evropských mocností – Německa, Rakousko-Uherska a Velké Británie. Proto Bismarck zorganizoval Berlínský kongres, o kterém pojednává následující podkapitola.
Roku 1908 Rakousko-Uhersko anektovalo Bosnu a Hercegovinu. Turci museli souhlasit s nezávislostí Srbska, Černé Hory a Rumunska. Dlouhodobě se však stabilitu na Balkáně udržet nepodařilo. Významnou roli v tom hrála nejen náboženská, jazyková a národnostní nesourodost zdejších států a národů, ale také politické ambice evropských velmocí.
Turecko se stále snažilo dostat na východ – na Balkán, do Ruska a Malé Asie. Balkánské státy však využily oslabení Turecka po válečném střetu s Itálií a v důsledku toho vypukla v roce 1911 první balkánská válka. V ní bojovalo Bulharsko, Srbsko, Černá Hora a Řecko. V říjnu 1912 vtrhla jejich koaliční vojska na turecká evropská území. Turecko bylo donuceno odstoupit a podepsáním londýnského míru (květen 1913) se vzdalo všech svých evropských území (kromě malé části kolem Istanbulu). Vítězné státy mezi sebou však měly spory. Vpád Bulharska do Makedonie vyprovokoval hned v létě 1913 druhou balkánskou válku. K napadenému Srbsku se přidalo Řecko, Rumunsko a dokonce i Turecko. Bulharsko bylo poraženo. V srpnu 1913 byl uzavřen bukurešťský mír. Bulharsko si přestalo nárokovat Makedonii, jejíž severní část odstoupilo Srbsku a jižní Řecku. Dalších území se poražený stát vzdal ve prospěch Rumunska a Turecka.
Po tomto konfliktu se změnila zahraniční orientace balkánských států. Během války se Rusko snažilo zachovat neutralitu, protože jak Srbsko, tak Bulharsko byly ruskými spojenci. Avšak poskytlo podporu Srbsku, což Bulharsko samozřejmě považovalo za zradu. To přispělo k jeho pozdějšímu sblížení s Tureckem, Německem a Rakousko-Uherskem. Na druhé straně se zvedlo sebevědomí srbské vlády vůči Vídni."

Obsahuje mapu. Jedná se o státnicovou otázku z učitelského oboru dějepis.