Seminarky.cz > Seminárky/Referáty > > Pedagogické směry 20. století-behaviorismus

Pedagogické směry 20. století-behaviorismus


Kategorie: Pedagogika

Typ práce: Seminárky/referáty

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce v souvislém textu seznamuje se základními směry pedagogiky 20. století. Popisuje cíle, východiska a vztahy mezi těmito jednotlivými disciplínami. Druhá část je věnována psychologickým směrům a jejich vztahu k pedagogice, včetně hraniční disciplíny pedagogické psychologie.

Obsah

1.
Rozmanitost směrů
2.
Společné znaky
3.
Pedagogický reformismus
4.
Představitelé
5.
Cíle
6.
Experimentální a pragmatická pedagogika
7.
Behaviorismus, neobehaviorismus
8.
Vztah psychologie a pedagogiky
9.
Pedagogická psychologie

Úryvek

“Od počátku dvacátého století se rozvíjí v mezinárodním měřítku komplexní hnutí označované obvykle jako pedagogický reformismus. Jeho stoupence spojovala kritika dosavadní pedagogiky poznamenané herbartovským intelektualismem a receptivním charakterem výchovného procesu a současně snaha o novou koncepci výchovy, která by odpovídala změněným podmínkám moderní společnosti. Reformismus, jak uvádí JŮVA(2001), vycházel z některých starších podnětů, hlavně z Rousseauovy koncepce přirozené výchovy a z Tolstého myšlenky volné školy, zvláště se však inspiroval Spenserovými a Deweyovými ideami praktického a pro život prospěšného vzdělání. V řadách reformistů stojí například švédská pedagožka Ellen Keyová (1849-1926), italská pedagožka Maria Montessoriová(1870-1952) nebo belgický pedagog Ovide Decroly (1871-1932). Na rozdíl od tradiční pedagogiky reformisté výrazně preferují individuální výchovné cíle, zdůrazňují pedocentrický přístup k výchově (dítě má být centrem výchovy a určovat její koncepci), maximální přiměřenost a především co nejvyšší aktivnost jedince ve výchovném procesu. Pedagogickému reformismu a pragmatické pedagogice byl blízký příbuzný směr – experimentální pedagogika, vycházející především ze snahy o přesná měření výchovně-vzdělávacího procesu, a to v rovině vstupů i výstupů na bázi různých testů a vyhodnocení. Například francouzský představitel tohoto hnutí Alfred Binet (1857-1911) se pokouší od roku 1905 uvádět do praxe inteligenční testy, které zkoumají tzv. inteligenční kvocient.
S evropskou experimentální pedagogikou úzce souvisí i snahy amerického pragmatického pedagogického psychologa Edwarda Lee Thorndika (1874-1949), který vedle Deweye nejvýrazněji ovlivnil rozvoj nových pedagogických snah v USA jak uvádí JŮVA(2001). Thorndike přistupuje k pedagogické problematice z pozice behavioristické psychologie, která studuje chování jedince (vztah S – R, tj. stimul – reakce) a jeho interakci s prostředím. Hlavním činitelem dětského vývoje jsou podle Thorndika vrozené síly, které se rozvíjejí působením prostředí. O tomto rozvoji pak rozhodují jedincovy potřeby a jejich uspokojování. Výchovu chápe Thorndike jako přizpůsobování jedince prostředí, podstatu tohoto přizpůsobování tvoří učení se novým reakcím. O úspěšnosti učení rozhoduje úspěšnost jedincovy reakce, jeho pohotovost a zralost, jeho motivace, frekvence jeho cvičení a transfer (přenos osvojených reakcí do nových struktur). Thorndikova analýza učení je dodnes jedním ze zdrojů moderního didaktického myšlení."

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x483bf51aaba40.zip (12 kB)
Nezabalený formát:
Pedagog_smery_20.stol..doc (42 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse