1.	Německá otázka

2.	Situace v SRN a NDR po válce

3.	Rapackého plán

4.	Příčiny a vývoj krize

5.	Sestřelení letounu u Sverdlovska

6.	Stavba berlínské zdi

7.

Závěr

“ Všechny tyto podněty vedly ke snahám vyřešit „německou otázku“ s konečnou platností. Moskva reagovala tzv. „Rapackého plánem“. Byl to návrh na bezjaderné pásmo ve střední Evropě, což západní mocnosti odmítly poukazujíce na převahu Varšavské smlouvy v konvenčních silách. Nikita S. Chruščov byl však rozhodnut prosadit jednání o omezení zbraní hromadného ničení mezi SSSR a USA. Na podzim 1958 účelně otevřel „německou otázku“. Protože se jednalo především o návrhy na přeměnu západního Berlína, vzniká tak tzv. „Berlínská krize“, která trvala do roku 1962. Podle Moskvy měl být západní Berlín svobodné a demilitarizované město. Tento svůj návrh Rusko podpořilo ultimátem – buď do 6 měsíců proběhne transformace Berlína nebo SSSR předá kontrolu spojovacích komunikací západního a východního Berlína příslušným orgánům NDR. V půli prosince byl návrh negován 3 západními mocnostmi a Radou NATO. 10. ledna 1958 Chruščov návrh opakoval a přidal požadavek na mírovou smlouvu. Tato aktivita měla několik cílů. Např. zahájení zásadních jednání s USA (ultimativní hrozby měly dokumentovat mocens. sílu a rozhodnost SSSR), možnost dosažení vyčlenění SRN z euroatlantických struktur a zabránění jejímu jadernému vyzbrojení nebo také změna statutu západního Berlína by řešila otázku odlivu obyvatel NDR do SRN. na opakovanou výzvu se 11. 5. 1959 v Ženevě sešla konference 4 mocností a trvala asi do 5. 8. s měsíční přestávkou. Skončila ovšem bezvýsledně, západním mocnostem se jen povedlo zmírnit tón sovětského ultimáta a zpochybnit časový limit. V 2. polovině září 1959 pozval americký prezident Dwight Eisenhover Chruščova do USA. Vedlo to k mírnému zlepšení vztahů."