1.

Úvod

2.	Základní statistické údaje

2.1.	Rozloha a počet obyvatel, hustota zalidnění

2.2.	Národnostní složení

2.3.	Přirozený pohyb obyvatelstva

2.4.	Střední délka života a věkové složení obyvatelstva

2.5.	Náboženství

2.6.	Státní zřízení

2.7.	Úřední jazyk

2.8.	Ekonomické charakteristiky

2.9.	Největší a nejvýznamnější města

2.10.

Urbanizace

2.11.

Administrativní dělení Litvy

3.	Geografie státu

3.1.	Poloha státu

4.	Přírodní poměry

4.1.	Přírodní celky

4.2.	Vegetační formace

4.3.

Geologie

4.4.	Říční síť a vodní plochy

4.5.	Chráněná území

5.	Sídla a ekonomické prvky

6.	Výskyt a těžba surovin

7.	Hospodářství

8.

Doprava

8.1.	Silniční doprava

8.2.

Železnice

8.3.	Letecká doprava

8.4.	Námořní doprava

8.5.	Autobusová doprava

8.6.	Nejfrekventovanější hraniční přechody

9.	Zahraniční politická organizace

9.1.	Členství v mezinárodních organizacích

9.2.	Spolupráce se sousedními státy

9.3.	Spolupráce s ČR

9.4.	Zahraniční obchod

9.5.	Vývoz (export)

9.6.	Dovoz (import)

9.7.	Nejvýznamnější firmy

10.	Rekreace a památky

10.1.

Druskininkai

10.2.

Palanga

10.3.

Šiauliai

11.	Současné problémy

11.1.

Málo pracovních sil

11.2.

Nová měna – euro

11.3.

Elektrárna Ignalina

12.

Historie

13.	Dominanty Litvy

13.1.

Kurská kosa

13.2.

Vilnius

13.3.

Hora křížů

14.

Závěr

"Podnebí Litvy je mírné, relativně chladné, s kontinentálním vlivem. Průměrná lednová teplota na pobřeží Baltského moře činí -4°C, červencová na témž místě 16°C.
Na západě jsou léta chladnější a zimy mírnější. Ve Vilniusu klesají lednové teploty na -6°C, červencové dosahují až 18°C. Roční srážky jsou v rozsahu od méně jak 600 mm v centrální Litvě tak do více jak 850 m na západě (mořské vlivy).

4.1. Přírodní celky
Celá země je tvořena nízkopoloženou rovinou, zvrásněnou ve třech oblastech hřebeny ledovcových morén, které tvoří oblasti s charakterem vysočiny. Průměrná nadmořská výška činí 99 m.n.m.
Geograf Alfonsas Basalykas rozdělil litevské území na jílovité roviny (55.2 % území), písečné roviny (17.8 %), morénové kopce (21.2 %), pobřežní roviny (2.2 %), a říční údolí (3.6 %).
Nejvyšší pohoří nalezneme na východě Litvy – Baltské pohoří. Na jihu se ční pohoří Dzuku. Mezi Baltským mořem a Centrální Litvou se nalézá pohoří Zemaicio. Blízko hranice s Polskem je pohoří Vistytis-Graziskiai.
Nejvyšší vrchol země nalezneme v Baltské vysočině. Je to Juozapiné Kalas, v překladu Hora Josefova, vysoký 293,6 m.n.m.
Centrální nížiny se táhnou od severu k jihu a vytváří cestu výše položené již zmiňované Baltské vysočině.

4.2. Vegetační formace
Více jak 27% plochy země je zalesněné. Na severozápadě převládá jílovitá a písečná půda, v centrální oblasti jílovito-rašelinová půda a písečná půda převládá v jihovýchodní krajině.

4.2.1. Lesy
Litevské lesní plochy zabírají 2 069 tisíc ha. Celkem lesy tvoří 31,7% celkového povrchu a stále se rozšiřují. Od roku 1995 jsou lesy řazeny do 4 skupin.
První skupinou jsou rezervace (všechny ekonomické činnosti - například káceni dřeva - jsou zakázané), lesy se speciálním účelem jsou druhou skupinou ( slouží například k ochraně ekosystému či k rekreaci, řadíme mezi ně i lesní porosty ve městech či lesy vysázené za účelem obrany před korozí půdy). Lesy I. a II. skupiny zabírají celkem 256 tisíc ha (což je 13,2%). Dominují zde borovice (47,8%), jedle (15%) a břízy (14%). Další skupinou jsou chráněné lesy a lesy pro ekonomické účely jsou skupinou poslední. Tyto lesy zabírají
1 708,7 tisíc ha (86,8%) a jsou nejmladší.
Západní přímořské oblasti jsou lemované borovými lesy a pískovými dunami, podporující růst spíše křovinaté vegetace. V kopcovitých východních oblastech je rozšířen smrk. Hlavně v centrální oblasti nalezneme listnaté lesy obsahující duby, břízy, olše lepkavé a osiky. Duby a břízy se ve velkém množství nachází na jihu."

Obsahuje grafiku.
Gymnázium Jakuba Škody, ročníková práce ze zeměpisu.