1.	Charakteristika kojeneckého období

2.	Potřeby kojence

3.	Výživa kojence

3.1.	Správná technika kojení

4.	Vývoj kojence

4.1.	Pohybový vývoj kojence

4.2.	Společenský vývoj kojence

4.3.	Rozumový vývoj kojence

5.

Závěr

"5.3. Rozumový vývoj jedince
Mezi 6.- 12. měsícem je dětské chování stále iniciativnější. V 9 měsících dovede dítě říci „pá pá“ nebo dělá „paci, paci ,pacičky“. Kolem jednoho roku dokáže pochopit jednoduchou hru jakou je hra „bubu – kuk“, nebo jednoduchá hra s míčem. V devíti měsících pustí na přání uchopený předmět, ve 12 měsících jej umí podat do nastavené ruky. Ve druhé polovině prvního roku dítě pochopí, že i když se určitý předmět zakryje, na svém místě stále zůstává. Vývoj řeči pokračuje. Kolem 6.-8. měsíce dítě produkuje zdvojené slabiky jako „baba, mama, papa“, ačkoliv si ještě neuvědomuje, že by tato slova mohla něco znamenat. Mezi 8. a 9. měsícem dítě začne rozpoznávat zvuk svého vlastního jména. Kolem jednoho roku dovede obvykle říci několik slov i mimo zdvojené slabiky a svým chováním již dává najevo, že ví o které osoby či předměty se jedná. (MUDr. Šebková, 2003)

ZÁVĚR
Na závěr bych chtěla podotknout, že vývoj kojence nemusí přesně odpovídat výše uvedenému. Zejména v posledních měsících před dosažením jednoho roku se rozdíly mezi jednotlivými dětmi mohou velmi prohlubovat. Každé dítě je jedinečné a vše se dříve či později naučí.
Nejdůležitější je pro dítě matka, která mu zajišťuje uspokojení převážné většiny biologických i psychologických potřeb. Z chování matky si dítě odvozuje význam vlastních aktivit, což má pro jeho psychický vývoj (v oblasti emocí, sebepojetí nebo sebedůvěry a v mnoha dalších) závažné důsledky. Příkladem nesprávné komunikace ze strany matky je tzv. dvojná vazba, kdy není v souladu zpravidla verbální a neverbální složka jejího projevu (např. oslovuje dítě něžným, zdrobnělým slovem, ale má přitom zlý nebo naštvaný tón hlasu). Dítě je pak zmatené a neví, co si z toho má vybrat, a jeho snad nejdůležitější psychická základní potřeba - potřeba jistoty a bezpečí - tím je frustrována.
Sociální prostředí malého dítěte by mělo být vřelé, laskavé a stálé. Jestliže je dítě zanedbáváno nebo naopak vystaveno nepřiměřeným nárokům, rodiče jsou příliš autoritativní nebo naopak příliš liberální, případně jsou k výchově dítěte z nějakého důvodu nekompetentní, pak dítě strádá ve svých potřebách a nerozvíjí se tak, jak by mělo a/nebo mohlo. Předpokladem pro zdravý vývoj dítěte je přiměřené uspokojování všech jeho potřeb - z nebiologických jsou to hlavně potřeba jistoty a bezpečí, potřeba stimulace a učení a potřeba lásky."

Práce obsahuje grafiku.