1.

Úvod

2.	Globalizační proces

3.	Historie globalizace

4.	Klady a zápory

5.

Závěr

"Mezinárodní měnový fond proto definuje globalizaci jako rostoucí ekonomickou vzájemnou závislost zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu přes hraničních transakcí zboží a služeb toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií. Nesmíme opomenout důležitost komunikací jako je internet a masmédia. Právě tento nepřetržitý proud informací vede ke zrychlení všech společenských procesů. Nejvíce ovlivněni jsou obyvatelé zemí přímo vztažených do globalizačních procesů. Mezi hlavní rysy těchto procesů patří:
1) Nebývalý růst objemu mezinárodně obchodovatelného zboží a služeb spojených se stálým procesem liberalizace obchodu.
2) Zvýšení podílu rozvojových zemí v mezinárodním obchodu (podíl výrobků na jejich exportech se v posledních letech zvýšil ze 47 na 83 %).
3) Ještě rychlejší růst objemu finančních a přímých investičních toků do rozvojových zemí.
Globalizační proces iniciovalo několik okolností. Základní impulz představovalo uvolnění vazby národních měn k americkému dolaru, k němuž došlo v letech 1971-1973. Do té doby, na základě Bretonwoodských dohod z roku 1944, existoval systém pevných kurzů nejdůležitějších světových měn vázaných k americkému dolaru. Na základě uvolnění této vazby došlo k přechodu systému na tzv. volně plynoucí, který funguje dosud. To společně s ropnou krizí v roce 1973 vedlo ke vzniku mezinárodních firem a k jejich expanzi na nové trhy a za levnějšími výrobními možnostmi, obzvláště do rozvojových zemí s cílem snadněji maximalizovat zisky a akumulovat finanční kapitál. V případě, že je dosavadní trh přesycen a nenabízí mnoho možností pro další růst, dochází k expanzi na nové trhy.
Nekontrolované přesuny kapitálu s možností využívat zmíněné výhody především v rozvojových zemích vedly ke vzniku nemalého počtu nadnárodních společností.

Výrazněji se globalizace začala projevovat až po 2. světové válce, kdy se národní ekonomiky stále více integrovaly do mezinárodního systému produkce, distribuce a obchodu se zboží a služeb. V rámci obnovy válkou zničené Evropy, budovaly od 50. let americké firmy (Ford, General Motors, atd.) výrobní kapacity v regionu, který přitahoval levnější a přitom kvalitní pracovní sílu.
Nadnárodní společnosti začaly vedle výroby pracovat v oblasti služeb, obchodu a výrobních služeb. Globalizaci produkce zboží rychle následovala globalizace distribuce zboží, a to prostřednictvím mezinárodních maloobchodních řetězců – jakými jsou hypermarkety a supermarkety, které jsou pomyslnou špičkou ledovce a pro většinu lidí představuji nejviditelnější stránku globalizace. Pro rozvoj a chod globální ekonomiky jsou podstatnější výrobní služby např. finančnictví, poradenské a právnické firmy, firmy na trhu s nemovitostmi, z oblasti reklamy a médií.

Vedle nadnárodní organizace produkce došlo v posledních desetiletích k vytvoření nového mezinárodního finančního systému, založeného na 24-hodinovém obchodování s měnami, akciemi a dalšími finančními produkce, prostřednictvím tří největších finančních center v New Yorku, Londýně i Tokiu. Od konce 80. let se postupně odděluje reálná ekonomika výroby a obchodu se zbožím a službami od symbolické ekonomiky finančních transakcí. Vytváří se tzv. kasínová politika, tj. virtuální ekonomiky, kde spekulanti se směnnými kurzy, akciemi a jinými finančními produkty přemisťují v rámci globální ekonomiky obrovské sumy peněz."

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://referaty-seminarky.cz/globalizace-3/.