1.

Úvod

2.	Základní ekologické pojmy

3.	Ochrana životního prostředí a řešení ekologických problémů

3.1.	Příroda České republiky

3.2.	Ochrana přírody

3.3.	Ochrana druhů

3.4.	Chráněná území

3.5.	Instituce zabývající se ochranou přírody

3.6.	Ochrana životního prostředí jako celku

3.7.	Instituce a organizace

3.8.	Světové programy a úmluvy v oblasti životního prostředí

3.9.	Naše zákony v oblasti životního prostředí

3.10.

Řešení vybraných ekologických problémů

4.	Rozbor vybrané lokality – CHKO Blaník

" Ekologie nás učí, jak se máme chovat k životnímu prostředí. Různé organizace a mezinárodní úmluvy pak stanovují, jaká je únosná hranice znečišťování, jaký je povolený limit v množství škodlivin vypouštěných do vzduchu, moří a oceánů. Co je to ale platné, když se všechno dá šikovně zařídit tak, aby se nikdo nedozvěděl, kolik toho ve skutečnosti obrovské společnosti do přírody vypustí? Nebo jakou mají cenu mezinárodní úmluvy o zákazu vypuštění freonů do atmosféry, když největší znečišťovatel odmítne podepsat, čímž dává celému světu jasně najevo, že on nikoho poslouchat nemusí?
Pokud někdo bere záchranu životního prostředí opravdu vážně, jsou to obyčejní lidé, kteří denně chodí třídit pár PET lahví, sklo a starý papír. Nevím, kolik jich je, ale během tří let se například v Táboře podařilo zvýšit množství vytříděných plastů o 52 %. To se jeví jako velmi pozitivní výsledek, ale není to málo oproti tomu, kolik nerozložitelného materiálu přibylo? Stačí se například podívat na statistiky z Prahy – ročně zde „vzniká“ skládka nevytříděného odpadu o velikosti Letenské pláně. Samozřejmě to neznamená, že by naše hlavní město leželo zahrabané pod odpadky, protože se vše pálí. Tím se jistě napomáhá zvyšování kvality ovzduší. A co se nespálí, to se „uklidí“, abychom se s tím za pár let, až na takovéto oblasti budeme chtít vystavět další z hypermarketů, mohli setkat.
Myslím, že si ani neuvědomujeme, jak moc ničíme přírodu. Není to jen ustavičné znečišťování, ale již výše uvedené zastavování volných ploch (což v důsledku může vést k dalším povodním, protože zabetonovaná půda nevsakuje vodu), kácení lesů a narušování přirozeného prostředí zvířat. Nechci uvěřit skeptikům, kteří tvrdí, že za pár desítek let budou děti znát zajíce, krávu či vrabce jen z učebnic ...

ZÁKLADNÍ EKOLOGICKÉ POJMY

Ekologie je věda zkoumající vztahy organismů k vnějšímu prostředí a vztahy organismů navzájem (včetně člověka). Patří mezi základní biologické disciplíny a zároveň je vědou interdisciplinární; poskytuje teoretický základ všem aktivitám vedoucím k ochraně životního prostředí. Ekologie obecná se zabývá obecnými přírodními zákonitostmi, které objasňuje, třídí a shrnuje; získané poznatky uplatňuje při sestavování syntetických závěrů. Sleduje tři základní úrovně: jedince (viz též autekologie), populaci (viz též demekologie) a společenstvo nebo ekosystém (viz též synekologie). Ekologie speciální se zaměřuje na vybrané problémy mikroorganismů, rostlin a živočichů na různých ekologických úrovních (zabývá se např. ekologií drobných zemních savců žijících na výsypkách po hnědouhelné těžbě). Ekologie aplikovaná se zabývá problémy životního prostředí, znečišťováním ovzduší, půdy a vody; hledá postupy pro tvorbu optimálního životního prostředí člověka a pro ochranu přírody. Ekologie krajiny spolupracuje s geografií, úzce souvisí s ekonomií a využívá poznatky aplikované ekologie; sleduje krajinu jako jednotný územní celek sestávající ze souboru ekosystémů a veškerých lidských aktivit. Jejím úkolem je sladit ekonomické aktivity s typem krajiny.
Autekologie je část obecné ekologie zabývající se jednotlivými živočišnými a rostlinnými druhy. Studuje dopad vlivu prostředí na schopnost adaptace organismu (morfologické, fyziologické, etologické a další).
Demekologie je populační ekologie – část obecné ekologie zabývající se studiem populací a jejich vlastností, vztahem populace k prostředí, jejím začleněním do ekosystému. Zjišťuje množivost, úmrtnost, věkovou strukturu, růst populace a další faktory.
Synekologie je součást obecné ekologie zabývající se studiem biocenóz a jejich organizací, studiem ekosystémů a jejich biogeochemických cyklů a toku energie.
Ekosystém je ekologický systém – základní funkční jednotka v přírodě; charakterizována vzájemnou interakcí živých organismů (rostlin a živočichů) a jejich vztahy k fyzikálním a chemickým faktorům vnějšího prostředí. Živá část ekosystému zahrnuje producenty (autotrofní rostliny),
Tok energie je jedna ze základních funkčních vlastností ekosystému. Hlavním zdrojem energie na Zemi je sluneční záření, využívané zelenými rostlinami při fotosyntéze, pomocí níž vyrábějí organickou hmotu využitelnou konzumenty a dekompozitory. Na každé potravní úrovni se až 90 % energie rozptyluje ve formě tepla."

Práce obsahuje tabulky a fotografie. Čistého textu v práci je cca 24 stran.