1.

Úvod

2.	Prví fáze - vědecká

2.1.	Josef Dobrovský

3.	Druhá fáze – umělecká

3.1.	Josef Jungmann

3.2.	Další autoři

4.	Třetí fáze tzv. mladá generace

"Národní obrození souviselo s nástupem buržoazie a změnou feudálních vztahů v období 70. let 18. stol. až do 40. let 19. století. Položilo základy nové vědě, vzdělanosti a politickému sebeuvědomění. Vytváří se spol. vztahy, rozvíjí se doprava, lidé si uvědomují svou příslušnost k národu. Nastává příliv lidí do měst, vzniká české měšťanstvo, vrstva řemeslníků a živnostníků.
1781 - Reformy Marie Terezie a Josefa II. měli velký vliv na české národní obrození – odstranily feudální přežitky, vydali toleranční patent ( náboženská snášenlivost), zrušily nevolnictví, byla zavedena povinná školní docházka.
Myšlenka všeslovanské vzájemnosti = panslavismus (Masaryk) opakem austroslavismus ( Palacký )
Měšťan = majitel domu na náměstí
Fidlovačka = nedělní slavnost ševců
Epi = střed
Pan = celosvětový
austro = centrum rakouskouhersko

1.fáze - Vědecká
První fáze tzv. Dobrovského, doba od r. 1770 do r. 1805
Základní znak národa je jazyk. Dobrovský i jeho generace nevěřili, že by čeština mohla být plnohodnotným jazykem ( chápali jí jako jazyk obyčejného lidu. V Praze se vytvořila skupina kolem nakladatelství Česká expedice ( 1791 ), kterou řídil Václav Matěj Kramerius a jeho Vlastenecké noviny se snahou povzbudit národní sebevědomí – po roce 1825 zanikají

Josef Dobrovský – (1719 – 1790 ) – narozen v Uhrách, v rodině se hovořilo jen německy, po absolvování gymnázia ovládal i češtinu, v Praze vystudoval na kněze a působil jako vychovatel, je považován za zakladatele slavistiky ( jazykovědní obor ), formuloval požadavek „ holá a ryzí pravda“
Díla: Zevrubná mluvnice jazyka českého – napsaná německy
Dějiny české řeči a literatury – napsané německy
Dvoudílný německo-český slovník

2.fáze – Umělecká
Druhá fáze tzv. Jungmanna, doba od r. 1805 do r. 1830
Vliv lidové slovesnosti, četné překlady, divadla.

Josef Jungmann ( 1773 -1847 ) – narodil se v Hudlicích, absolvoval UK obor filosofie a práva, v Litoměřicích a po té i v Praze působil jako gymnaziální profesor, později se stal ředitelem staroměstského gymnázia,zemřel v Praze, byl přesvědčen, že vlast znamená totéž co jazyk a proto Čechem může být jen ten kdo umí česky, autor odborného názvosloví ( vynalezl 1000 názvů )
Díla: Slovesnost – první česká teorie literatury a slohová čítanka
Pětidílný česko – německý slovník – autorovo největší dílo
Historie literatury české – souhrnný obraz vývoje naší literatury

Autoři:
František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě ( jedna kapitola věnována Husitství )
Pavel Josef Šafařík – Slovanské starožitnosti
Jan Kollár – Slávy dcera
František Ladislav Čelakovský – Ohlasy písní ruských ( bohatýři )
- Ohlasy písní českých ( nejlepší balada Toman a Lesní panna )
Mnozí obrozenci těžce nesly, že se u nás nedochovala hrdinská národní literatura, ale byli přesvědčeni, že taková literatura se dochovala. To byl hlavní důvod proč se v roce 1817 objevuje padělek – Rukopis královédvorský ( 13.stol. – dvě lyrickoepické skladby ) a v roce 1818 – Rukopis zelenohorský ( 10. stol. – epické básně ). Za padělatele jsou pokládáni Václav Hanka a Josef Linda."

Práce s nízkou informační hodnotou.