1.

Úvod

2.	Česká povaha

3.	Náhled na Českou republiku

4.

Závěr

"Kde vlastně jsme

Kde vlastně ta Česká republika je? Tahle primitivní otázka je kámen úrazu pro téměř všechny obyvatele západního světa. Bez ironie. Že je to jen nesmyslná otázka, která vypovídá o neznalosti geografických faktů našich západních sousedů, není pravda. Je v tom zakotvený mnohem větší problém. A otázkou je: jak ho řešit.
Problémem je miliónkrát opakované klišé a ze všech stran křičící – česká povaha. Ne že by systém struktury lidské osobnosti měl nějak blízko k zeměpisu, ale ovlivňuje víc než si myslíme. Česká povaha v sobě zahrnuje několik vlastností, které více či méně vedou k vytvoření mezinárodního pohledu na nás, tedy Čechy.
Číslo jedna - Snaha do ničeho se „nenamočit“ příliš rychle přerůstá v lhostejnost, která se projevuje mimo jiné tím, že se člověk mnohdy nedočká pomoci, když jde opravdu do tuhého. Historická zkušenost ukázala, že Češi nejsou ani dostatečně jednotní a odhodlaní za národ a za sebe bojovat proti nepříteli, takže tu je jistá dávka zbabělosti a neprůraznosti. A jsme u prvního důsledku, nemůžou nás najít, protože jsme neprůrazní a neochotní „vyčnívat“.
Opakovat jména vynálezců a všemožných českých vědců nemá smysl, seznam by byl nekonečný. Ale je tu další „ale“. Jak to, že jejich jména na nás nekoukají a nevypadávají z každého turistického průvodce, popřípadě encyklopedie států střední Evropy. České „spravedlivé“ rovnostářství, podle něhož by měli všichni mít stejně a nejlépe ten, kdo má víc (třeba inteligence nebo úspěchu), by měl být automaticky zařazen do šedivého davu. Problém číslo dvě vyřešen. Škoda, oproti národům na západ od našich hranic disponujeme širokým všeobecným přehledem. My víme, proti komu jsme bojovali v druhé světové válce a kde leží Sahara. Jen to prostě neříkáme nahlas a „raději“ si to necháváme pro sebe. A to je chyba, jak se potom o nás mohou „ti ze západu“ dozvědět.
Umění to všechno prodat je dalším bolavým místem. Svoji zemi prezentujeme jako sladké místo, plné krásné přírody a historických památek. Zajisté ano, ale co to zkusit od jiného konce a přidat slova jako: moderní, vyspělá země, řadící se k rozvinutým státům světa. Prostě snaha o posunutí České republiky do moderní linie a pokus o to zaujmout aktuálním životem a děním. Prezentovat zemi jako kosmopolitní a moderní – pozor nezaměňovat se ztrátou národní identity a hrdosti."