1.

Úvod

2.	Restrukturalizace školství v první polovině 90. let

3.	Snaha přiblížit se procentu absolventů středních a vysokých škol v USA

3.1.

Důsledek

3.2.	Hledání východiska

"Další katastrofou pro naše školství byla snaha přiblížit se procentu absolventů středních a vysokých škol v USA a západní Evropě. Málokdo si však uvědomil, že americký absolvent „high school“ či britský držitel „GCE-O“ je v postatě na úrovni našeho absolventa základní školy (pokud chce studovat na VŠ, musí absolvovat ještě collidges či GCE-A level). A tak jsme už za předlistopadového režimu zahájili po vzoru sovětských “desetiletek” téměř plošné rozdávání maturitních vysvědčení lidem, kteří by podle dřívějších měřítek mnohdy nezískali ani výuční list. Důsledky dnes vidíme všude kolem sebe. Student rovná se pro školu především peníze. A tak školy neriskují, že by rodiče mohli dát své děti na nějakou jinou školu, která by byla pro dítě „snadnější a průchodnější“, raději snižují úroveň tak, aby prošli všichni, kteří se na školu přihlásí. Pro dnešní školy je také typické, že se přijímací zkoušky nekonají buď vůbec, nebo jsou přijímáni všichni, kteří zkoušky alespoň nějakým způsobem „složili“. Také příliš vysoké procento neúspěšnosti u maturit by mohlo pokazit škole „image“ a tak dnes odmaturují mnohdy opravdu „všichni“ (případně, jak říkají studenti, „podzimní listí maturitu jistí“).
Výsledkem je, že střední školy produkují pologramotné polovzdělance, kteří jsou následně vybízeni ke studiu na přebujelých vysokých školách. Na ty se mnohdy také úspěšně dostanou a „úspěšně“ je absolvují minimálně na bakalářské úrovni. Samostatnou kapitolou pak jsou soukromé VŠ, které mnohdy polozakrytým či nezakrytým způsobem nabízejí svoje tituly ke „koupi“ za zaplacené školné. Je otázkou, zda je „normální, aby ve státě s deseti miliony obyvatel by 80 (!) vysokých škol.
Kde hledat řešení? Asi ho nenajdeme, pokud budeme zhrozeně konstatovat „O tempora, o mōrēs“. Zavedení školného jen obtížně něco vyřeší (místo tupých dětí komunistických papalášů by na školy přicházely stejně tupé, ne-li tupější děti ze sociálně lépe situovaných rodin) a je stejně jako nějaký „numerus clausus“ politicky obtížně průchodné. Podle mého názoru by stačilo nemnoho. Znovuobnovit formy pomaturitnícho vzdělání formou VOŠ a nevyžadovat tak např. po zdravotních sestrách (z některé mají potíž zodpovědět otázku „teče to v řece na čtyři písmena“) absolvování bakalářského studijního programu. Nastavit úroveň škol tak, aby maturitní vysvědčení či diplom z VŠ byly výsadou vyžadující úsilí a ne téměř plošně rozdávaným devalvátem, zaměřit se především na kvalitu než na kvantitu a to bez ohledu na pseudostatistiky Evropské unie. (Pro ilustraci stačí zděšení, hrůza a odpor proti „státním maturitám“ které by nastavily stejnou laťku všem; také nebrat u méně atraktivních oborů všechny, kteří se přihlásí; je-li zájemců málo, mohou být v krajních případech přijati ke studiu i lidé, kteří TSP absolvovali s jednociferným výsledkem.)"

Práce je subjektivně zabarvená.