1.	Výroba a vlastnosti oceli

2.	Stříhání plechu

2.1.	Stříhání ručními nůžkami

"Pro výrobu oceli je třeba surové železo zkujnit, tj. musí se snížit obsah uhlíku C jeho okysličením, což se provádí pouze v martinských pecích a v konvertorech. Elektrických pecí se užívá s výhodou na přetavování šrotu nebo na dokončení přípravy oceli, předem zkujněné v martinských pecích.
Ocel velmi dobré jakosti se vyrábí v indukčních pecích, a to buď nf nebo vf a v pecích obloukových. Elektrická oblouková pec umožňuje rafinaci oceli struskou, dovoluje dobré ohřátí oceli a homogenizaci přísad. Velmi kvalitní ocel se získává tavením v kelímkové indukční peci ve vakuu nebo přetavením oceli obloukem pod struskou.
Tenké ocelové plechy se dodávají v tabulích podle tloušťky v délkách 2000 až 3000 mm a šířkách 500 až 1500 mm, podle rozměrové normy ČSN 42 5302. technické a dodací předpisy jsou uvedeny v ČSN 42 0128. V těchto normách jsou stanoveny požadavky na povrch, tolerance rozměrů, způsob balení, zasílání a objednávání.
Velmi často se používají ocelové plechy pozinkované. Pozinkovaný povlak je ochranou proti korozi a prodlužuje se životnost výrobků z plechů, vystavených atmosférickým vlivům , až 15násobně. K pozinkování se používá rafinovaný hutnický zinek.
Pro výrobu obalů na konzervy, kuchyňských potřeb i pro jiné účely se používá plechů pocínovaných. V posledních letech se pocínované plechy často nahrazují plechy lakovanými; ty se dodávají lakované jednostranně i oboustranně.
Poolověné plechy se používají na výrobky, vystavené nejrůznějším chemickým vlivům (např. pro benzinové nádrže, plynojemy, stavební izolace, obkládací plechy apod.). Vzhled těchto plechů je kovově lesklý, případně lehce zbarvený náběhovými barvami, které později mírně zešednou. Bližší specifikace poolověných plechů jsou obsaženy v příslušných normách (ČSN 42 031 a ČSN 42 5331).

Stříhání plechu

Proces stříhání představuje jednu z nejrozšířenějších operací bezstrátového oddělování materiálu. Pod pojem stříhání zahrnujeme postupné nebo současné oddělování materiálu ve stříhacích nástrojích podél předem stanovené křivky střihu.
Ručním stříháním se rozděluje plech na dvě nebo více částí. v zásadě je možno stříhat plech po přímce, do kruhu nebo po křivkách různého, předem stanoveného a narýsovaného tvaru.
Princip stříhání je naznačen v následujícím popisu:
A - počátek střihu, kdy se plech prohne v místě střihu v důsledku vtlačování břitu horního nože do materiálu, přičemž dolní nůž je pevný;
B - přestřihnutí (utržení) plechu v důsledku působení pohyblivého horního nože;"