1.

Úvod

2.	První dlouhometrážní (celovečerní) film

3.	Témata filmů

4.	Filmografie

4.1.	Kanály (1957)

4.2.	Popel a démant

4.3.	Krajina po bitvě (1970)

4.4.	Popely (1965)

4.5.	Veselka (1972)

4.6.	Nevinní čarodějové z roku 1960

4.7.	Všechno na prodej (1968)

4.8.	Lov na mouchy (1969)

4.9.	Březový háj (1970)

4.10.

Slečny z Vlčí (1979)

4.11.

Země zaslíbená (1974)

4.12.

Člověk z mramoru (1977)

4.13.

Bez umrtvení (1978)

4.14.

Dirigent (1980)

4.15.

Člověk ze železa (1981)

4.16.

Díla natočená v zahraničí

4.17.

Nejnovější filmy

4.17.1.

Pan Tadeáš z roku 1999

4.17.2.

Katyň z roku 2007

"Andrzej Wajda je zřejmě nejznámější a zároveň nejvýznamnější polský režisér. Získal cenu čestného Oscara za celoživotní dílo v roce 2002.
Narodil se 6. března 1926 v Suwalkach. V letech 1946 – 1954 studoval nejprve malířství v Krakově a potom režii na Vysoké filmové škole v Lodži.
Svůj první dlouhometrážní (celovečerní) film natočil po absolutoriu, v roce 1954, pod názvem Nezvaní hosté. Odehrává se za druhé světové války, vypravuje o mladých vlastencích-odbojářích, přičemž na jejich jednání nenahlíží nekriticky, ale nevyhýbá se jejich omylům a složitým cestám.
Wajda se svými filmy soustředí téměř výhradně na polskou historii a zpracování klasických děl polské literatury. Výjimku tvoří např. Běsi z roku 1988 podle románu F.M. Dostojevského.
Na svůj debut navázal dalšími válečnými filmy s problematikou odboje. Dva filmy ho v mládí proslavily: Kanály (1957) jsou tragédií skupiny odbojářů, kteří zahynou při hledání úniku před německým obklíčením ve varšavském podzemí. Popel a démant z roku 1958 je adaptací stejnojmenného románu Jerzyho Andrzejewskeho (1909 – 1983). Jde v podstatě o studii charakteru mladého příslušníka nacionalistické odbojové skupiny Armie Krajowej, který přestane věřit jejím ideálům, ale přesto (v prvním dni míru) plní rozkaz zabít stranického tajemníka, a sám umírá.
Dalšími filmy s válečnou tematikou jsou mimo jiné adaptace románu Tadeusze Borowského (1922 – 1951) Krajina po bitvě (1970) o složitém návratu válečného zajatce; dvoudílné zpracování neštěstí polských vojáků za Napoleonova tažení na východ podle románu Stefana Žeromského (1864 – 1925) Popely (1965) nebo adaptace divadelní hry Stanislava Wyspianského (1869 – 1907) o neúspěšném proticarském povstání Veselka (1972).
Jiným, ojedinělejším typem Wajdových filmů z tohoto období (60. léta) jsou ty se současnou tematikou – Nevinní čarodějové z roku 1960 o životních hodnotách mládeže, pocta herci Wajdou často obsazovanému Zbygniewu Cybulskému Všechno na prodej (1968), či satira na pasivitu mladého muže, který se stane obětí ctižádostivých žen Lov na mouchy (1969). Mezi nejlepší filmy Andrzeje Wajdy patří také zpracování povídek Jaroslava Iwaskiewicze (1894 – 1980) Březový háj (1970) a Slečny z Vlčí (1979) nebo Země zaslíbená (1974) podle románu W. S. Reymonta (1867 – 1925), obraz polské buržoazie na konci 19. století."

Tato práce obsahuje fotografii.