1.	Rozměřování a orýsování součástí

1.1.	Měřidla a měřicí přístroje

1.2.	Měření délek

1.3.	Měření úhlů

2.	Pájení kovů

1.3.

Pájka

1.4.

Tavidlo

1.5.	Metody pájení

" Některé polotovary, jako např. odlitky, válcovaný materiál a výkovky, je potřeba před obráběním proměřit a v některých případech na nich označit budoucí hrany a středy děr.
Vlastní orýsování součástí je práce velmi přesná a odpovědná, a vyžaduje od rýsovačů kromě pečlivosti i nezbytné základní vědomosti z geometrie a matematiky. Při orýsování se rýsují nejprve osy, pak obrysy a díry, jejichž středy se označují důlky. Kružnice rýsujeme kružítkem se dvěma ostrými hroty.

Měřidla a měřicí přístroje lze v zásadě rozdělit na:
A) Měřidla stavitelná, udávající zpravidla skutečný rozměr podle zvoleného měřítka (obvykle v milimetrech);
B) Měřidla srovnávací (komparační), u nichž se naměřený rozměr porovnává s přesnou měrkou;
C) Měřidla mezní – zhotovená pouze pro kontrolu jednoho určitého rozměru, tzv. kalibry;
D) Měřidla tvarová, která představují různé šablony a zařízení ke kontrole tvaru.

Je však třeba rozlišovat mezi měřením a kontrolou: Tak zatímco při měření většinou zjišťujeme skutečné rozměry nebo hodnoty (např. úhly, délky apod.), při kontrole pouze zjišťujeme, zda nebyla překročena dovolená úchylka kontrolovaného rozměru, úhlu nebo tvaru.
Výběr měřicích pomůcek je závislý na tom, s jakou přesností je potřeba měřený rozměr odečítat; dále na vybavenosti příslušného pracoviště a na druhu výroby.

Měření délek
Mezi nejběžnější dílenská měřidla patří ocelové - ploché měřítko (dlouhé 20,30 nebo 50 cm), posuvné měřítko s noniovou stupnicí (s přesností měření 0,1 mm), pásmové měřidlo – tzv. „svinovací metr“ délky 1 až 5 m, dále posuvný hloubkoměr, popř. výškoměr, a z přesnějších měřidel s mikrometrickým šroubem se stoupáním 0,5 mm to jsou např. třmenový mikrometr, mikrometrický hloubkoměr, dutinový mikrometr, anebo mikrometrický odpich.

Měření úhlů
Při měření úhlů se většinou vychází z goniometrických a trigonometrických metod. Kromě toho se pro měření a orýsování používají nejrůznější pomůcky, z nichž nejznámějšími jsou: Univerzální úhloměr s nonickou stupnicí, dále pokosníky pro úhly 30,45 a 90, a příložníky s pravým úhlem (90).
K přesnému měření sklonu kuželů a úhlů se používá sinusového stolku, který se skládá ze základního tělesa, na němž jsou připevněny dva rotační broušené válečky stejného průměru.

Pájení kovů

Základním předpokladem správného pájení je vhodný návrh spoje, který musí umožnit dokonalé spojení, ale musí mít vyhovující vlastnosti i z hlediska pozdějšího zatížení. Rozhodující je volba materiálu pájky a správného druhu tavidla.
Pájka je přídavný materiál používaný při pájení, jehož teplota tání je vždy nižší než teplota tání spojovaných kovů. Rozlišujeme pájky měkké, což jsou slitiny těžkých kovů, které se taví při nízkých teplotách, a pájky tvrdé, jenž se používají na mechanicky a tepelně namáhané spoje."