1.

Úvod

2.	Obsah legendy

2.1.	První kapitola

2.2.	Druhá kapitola

2.3.	Třetí kapitola

2.4.	Čtvrtá kapitola

2.5.	Pátá kapitola

2.6.	Šestá kapitola

2.7.	Sedmá kapitola

2.8.	Osmá kapitola

2.9.	Devátá kapitola

2.10.

Jedenáctá kapitola

2.11.

Dvanáctá kapitola

2.12.

Třináctá kapitola

2.13.

Čtrnáctá kapitola

2.14.

Patnáctá kapitola

2.15.

Šestnáctá kapitola

2.16.

Sedmnáctá kapitola

3.	Závěr – úryvek z díla

"Život svatého Metoděje byl napsán na Velké Moravě brzy po Metodějově smrti, ale ještě před začátkem pronásledování slovanských kněží, tedy v roce 885 nebo počátkem roku 886.
Stejně jako Život Konstantinův, začíná i Život Metodějův uvedením dne smrti Metoděje.
„Měsíce května 6. den
Paměť a život blaženého
učitele našeho Matoděje
arcibiskupa moravského
Pane! požehnej, otče!“
Životopis je rozdělen do 17. kapitol. První a nejrozsáhlejší kapitola díla začíná vznikem světa a člověka, dále dochází k pokušení ďáblem a následné vyhnání z Ráje. Poté je zmíněno 27 významných biblických osobností a jejich skutky. Nejprve je to Enos, který byl přenesen do ráje, pak Noe, Abraham, Izák, Jákob, Josef, Job Ausitský, Mojžíš s Aronem, Jozue, syn Nunův, David, Šalamoun, Eliáš, Eliseus, Jan, svatí apoštolové Petr a Pavel, ctihodný Silvestr, Damas a Řehoř Bohoslovec, Celestin a Cyril, Lev a Anatol, Vigil s bohumilým Justiniánem a Agathon.
Ve druhé kapitole je Metoděj přirovnáván k těmto osobnostem. „Přirovnáme-li všechny jeho ctnosti a veliké činy k těmto světcům jednomu po druhém, nebudeme se muset hanbit, neboť jedněm byl rovný, než druzí byl o málo menší, opět než jiní byl větší, výmluvné překonal pracovitostí a činné výmluvností. Tím, že se všem připodobnil, jevil se na něm obraz všech: bázeň Boží, zachovávání příkazů, tělesná čistota a horlivé modlitby a posvátné úkony, mocné na protivníky a líbezné k přijímajícím pokárání, ráznost, milosrdenství, láska, vášnivost i trpělivost. Stával se všechněm vším, aby všechny získal.“
Ve třetí kapitole je zachyceno studium Metodějovo. Nejspíše za státního převratu, při němž Theoktist, příznivec Cyrilův a také jistě Metodějův, přišel o život, odešel studovat na Olymp. „Nikoli ovšem na Olymp v Thessalii, báječné sídlo pohanských bohů, nýbrž na horu Olymp v maloasijské Bythynii a Mysii, na jehož svazích vzniklo v 8. a v 9. století mnoho klášterů. V tomto největším asketickém středisku byzantské církve střetla se poprvé životní pouť obou bratří soluňských.“ De oblékl černý, mnišský šat a zřejmě „změnil i své jméno světské na řeholní se stejným počátečním písmenem. U Metoděje to bylo snad Michael, jak udává historie chilandarská, nebo Manuel.“ "

Práce obsahuje grafiku.
Práce čerpá z knihy Středověké legendy o českých světcích, kterou uspořádal, komentářem a vysvětlivkami opatřil Jaroslav Kolář. Praha : Lidové noviny, 1998. 263 s.