0.

Úvod

1.	Defibrilace

2.	Mechanická činnost zdravého srdce

3.	Elektrická činnost zdravého srdce

3.1.	Šíření vzruchů v srdeční svalovině

4.	Nezdravé elektrické aktivity srdce

4.1.	Tachykardie

4.2.

Fibrilace

5.	Kardiopulmocerebrální resuscitace (KPCR)

5.1.	Umělé dýchání

5.1.1.

Dýchání ústy do nosu

5.1.2.

Výskyt a závažnost vdechnutí

5.1.3.

Průchodnost dýchacích cest

5.2.	Nepřímá srdeční masáž

5.3.	Výkon defibrilace

5.3.1.

Prekordiální úder

5.3.2.

Provedení defibrilace

5.3.3.

Časový faktor

5.4.	Rizika při KPCR

5.4.1.

Riziko zážehu

5.4.2.

Elektrotermické trauma

5.4.3.

Infekce

5.4.4.

Psychologický moment

5.4.5.

Pojmem náhlá smrt

6.	Defibrilátory

6.1.	Manuální defibrilátory

6.2.	Automatizované defibrilátory

6.2.1.

Elektrody

7.

Závěr

"Defibrilace je léčebný úkon, který je určený k přerušení nezdravé elektrické aktivity srdeční svaloviny s cílem vytvořit podmínky pro obnovení funkční elektrické aktivity srdce. Cílem je dosáhnout depolarizace srdeční svaloviny jako celku při zachované schopnosti srdeční svaloviny vytvářet a vést elektrické vzruchy a vykonávat mechanickou práci. Tento stav umožní pravidelné vytváření vzruchů v převodním systému, jejich převod na komory a následné pravidelné stahy srdeční svaloviny. Defibrilace nemůže pomoci, pokud již srdce není schopno vlastní elektrické aktivity. Ačkoliv krevní oběh může být po určitou dobu udržován a okysličován srdeční masáží a umělým dýcháním, jediným účinným způsobem, jak obnovit normální srdeční rytmus, je defibrilace přiložením dvou širokých elektrod na hrudník postiženého a dodáním elektrického výboje. Tuto nebezpečnou arytmii lze zrušit pomocí krátkého, ale velmi silného elektrického impulsu, který chaotickou elektrickou aktivitu srdce zastaví. Srdce se poté může rozběhnout svým přirozeným rytmem.

2 Mechanická činnost zdravého srdce
Srdce je dutý svalový orgán, který plní funkci tlakového a objemového čerpadla krve. Ve skutečnosti jde o čtveřici čerpadel, kdy paralelně pracují dvě dvojice čerpadel zapojené do série. Ze žil velkého (tělesného) oběhu je odkysličená krev pumpována pravou síní do pravé komory, souběžně s tím z plicních žil (malého oběhu) je okysličená krev pumpována levou síní do levé komory. Následuje stah obou komor, kdy pravá komora vypudí odkysličenou krev do malého oběhu a levá komora okysličenou krev do tepen velkého oběhu včetně koronárních tepen, které okysličenou krví zásobují samotné srdce.
Všemi čtyřmi čerpadly musí pochopitelně za delší časový úsek protéci stejný objem krve, jinak by docházelo k jejímu hromadění. Rozdíl mezi nimi je však v tlaku, který musí vyvinout. Komory krev nasávají v době, kdy jsou uvolněné a stah síní napomáhá jejich plnění (Obr. 1). Síně při svém stahu prakticky nevytvářejí tlakový rozdíl. Pravá komora musí vyvinout zhruba přetlak 3,3 kPa, levá komora 16 kPa. Tomu odpovídá i tloušťka svaloviny jednotlivých oddílů srdce i nároky na zásobení kyslíkem. Vzhledem k tlaku vyvíjenému při stahu je pro krevní zásobení komor důležité uvolnění stahu srdeční svaloviny (Obr. 2).
Kyslík z okysličené krve v dutině levé komory mohou čerpat pouze nejvnitřnější vrstvy její svaloviny, ostatní svalovina je zvnějšku zásobena cévami jako jakýkoli jiný orgán v těle. Komora sama je tak vlastně z hlediska zásobení kyslíkem závislá na své vlastní činnosti. Při přerušení dodávky kyslíku části srdečního svalu nejprve ustává schopnost buněk stahovat se, pokud poté nedojde k jejímu obnovení, dochází postupně k odúmrtí buněk.
Svalové buňky si lze v prvním přiblížení představit jako válce, které jsou svými základnami pevně spojeny se základnami sousedních válcových buněk. Buňky jsou schopny zkracovat se podél své osy a výsledně tvoří dlouhé vlákno, které může měnit svoji délku díky zkracování jednotlivých buněk. V druhém přiblížení zjistíme, že není vzácná situace, kdy srdeční svalové buňky se na konci rozštěpí a spojují se nejen se základnou buňky ve svém vláknu, ale i se základnou buňky v sousedním vláknu a vytvářejí tak příčné můstky."

Čistý text dosahuje cca 12,5 strany. Práce obsahuje grafiku a fotografie.
Práce je čistě kompilačního charakteru, vykazuje pouze minimální autorský podíl. Čerpá ze zdrojů uvedených v použité literatuře.