1.

Úvod

2.	Rozbor básně

2.1.

Rytmus

2.2.	Vnitřní rým

2.2.1.

Na začátku básně

2.3.	Druhá sloka

2.4.	Třetí sloka

2.5.	Čtvrtá sloka

2.6.	Pátá sloka

2.7.	Šestá sloka

2.8.	Sedmá sloka – symboly

2.9.	Osmá sloka

2.10.

Desátá sloka

2.11.

Jedenáctá sloka

2.12.

Dvanáctá sloka

2.13.

Třináctá sloka

2.14.

Čtrnáctá sloka

2.15.

Patnáctá sloka

2.16.

Šestnáctá sloka

2.17.

Sloka sedmnáctá

2.18.

Osmnáctá sloka

3.

Závěr

"Americký spisovatel Edgar Alan Poe je silně ovlivněn anglickými romantiky. Jeho dílo je charakteristické svou zvukovou a symbolickou expresívností a racionální kompozicí.
Poeovu nejslavnější báseň, Havrana, prostupuje tón smutku. Je všudypřítomný, milenci, který ztratil svou Leonoru, nedá spát a zároveň jej povznáší na úroveň Krásy. Ve své samotě se mladý muž skrývá před vnějším světem; opuštěný sedí v bohatě zařízeném pokoji, který mu vždy býval útočištěm a místem schůzek s milovanou ženou, a nad knihou se snaží alespoň na chvíli zapomenout na bolest. Nicméně střetu se světem venku se nelze vyhnout…
Přítomnost havrana dodala básni ještě pochmurnější tón. Původně očekávaný člověk, jenž klepe na dveře, je nahrazen opeřencem, který se do hrdinova světa dostává oknem z temné noci. Vystupňuje nejistotu, s níž mladý muž předtím otevíral dveře, podvědomě očekávaje svou milou. Dojem je nadto umocněn použitou ich-formou textu.

Rytmus Havrana je trochejský. Stopy se skládají z dlouhé slabiky, následované krátkou. První verš jich má osm, druhý sedm a půl, třetí osm, čtvrtý sedm a půl, pátý sedm a půl, šestý tři a půl:

Once upon a midnight dreary, while I pondered, weak and weary… (etc.)
… Only this and nothing more… (etc.)

Podstatnou roli hraje v Havranovi refrén. Poe jej záměrně zvolil co nejkratší, aby byl vždy použitelný. Zároveň si byl vědom toho, že musí být zvučný. Pro to se nejlépe hodí dlouhé „o“, spojené s „r“, které lze prodlužovat. Poe zvolil slovo nevermore (nikdy více), v obměnách pak nothing more či evermore.
Poe opakováním refrénu dosáhl nejen obměňování významu jediného slova, ale také působivého stupňování napětí. Od havranovy první odpovědi na všední dotaz, přes ty stále obtížnější a filosofičtější, až nakonec k bezmála masochistickému týrání hrdiny, jenž ví, jak jej odpověď na poslední otázku raní.

Důležitým je v Havranovi vnitřní rým. Téměř v každé sloce je alespoň jeden a působí na řádce jako předěl. Nalezneme jej hned na začátku básně - „Once upon a midnight dreary, while I pondered, weak and weary…“ („Oné noci, sláb a znaven, hlavu těžkou jako kámen…“) Slova weak a weary navíc představují aliteraci. Slovo midnight je v této sloce symbolem konce něčeho starého a začátku nového.
Na druhé řádce Poe použil nezvyklý výraz lore (tradice, učení), aby dosáhl rýmu s čtvrtým a pátým řádkem (door). Ostatně to se snaží dodržet v celé básni.
Na řádce třetí nacházíme aliteraci „while I nodded, nearly napping, suddenly there came a tapping…“ a vnitřní rým slov napping a tapping. "