"Úvod do neštěstí pochází z dílny Paula Watzlawicka, rakouského psychologa. Okamžitě po prvním vydání v roce 1983 se stala bestsellerem. Jedná se o jakýsi návod, jak to udělat, aby byl lidský život ještě více neúnosnější než doteď. Zkrátka parodie na podobný typ literatury, který se snaží o návody k jakýmkoliv lidským činnostem.
Když jsem si přečetla kapitolu – esej s názvem Vyplašení sloni, mojí první reakcí byl úsměv na tváři. Tak dobře jsem poznávala v uvedených příkladech lidskou rasu, lidi ze svého okolí, a co si budeme nalhávat, i sebe samu.
Abych vystihla náladu této eseje, ocituji zde jednu z jejích úvodních vět: „Aby se z našeho problému stal věčný problém, nebudeme ho pokoušet, nýbrž se mu pokusíme vyhnout.“ Možná Vás, stejně jako mne, při prvním přečtení napadne: „Jak to jen myslí?“ Řešení je ovšem velice jednoduché. Watzlawick svou tezi zakládá na myšlenkovém procesu extrémně bojácných lidí, tedy alespoň dle mého názoru. Jde o to, že každá činnost, každá situace v životě člověka může být nebezpečná. My, „obyčejní“ lidé, máme většinou strach vysloveně riskantních činností typu bungee jumping. Existují ale i tací, kteří si uvědomují riskantnost například chůze po chodníku, návštěvy toalet v divadle...
V první chvíli se asi budete smát. Ale zamysleme se nad tím. Skutečně se jedná o něco absolutně iracionálního? Není náhodou v dnešní době tato teorie naopak spíše racionálním výplodem mysli? Jen si uvědomme, kolik nových virů a bakterií vzniklo mutací a adaptací těch starých na naše protilátky. Kolik technických vynálezů má na svém boku nalepeno štítek s nápisem dangerous. Kolik takzvaných odborníků nakonec ve své profesi selže. A tento výčet by mohl pokračovat donekonečna."