1.

Úvod

2.	Podstata skleníkového efektu

3.	Počátky mezinárodních jednání

4.	Opačný názor významného člověka

5.	Závěrečná úvaha

6.	Seznam použité literatury

"2. Podstata skleníkového efektu

V dnešní době je mnoho odborníků přesvědčeno, že lidstvo s určitostí ohrožuje svou vlastní existenci činností, která povede k nezanedbatelnému zvýšení globální teploty vzduchu u zemského povrchu. Bylo zjištěno, že tzv. skleníkové plyny (např. oxid uhličitý), které jsou v hojné míře vypouštěny do atmosféry, patrně vyvolaly jen v tomto století růst globální teploty zhruba o polovinu stupně Celsia. Bude-li tento trend i nadále pokračovat, mohou se změnit klimatické poměry na celém světě – budou tát ledovce, stoupat hladiny oceánů, rozloha pouští poroste a budou se posunovat vegetační pásma.
Současnost je počátkem nové epochy pravděpodobných klimatických změn. I když předpokládané změny podnebí, mohou mít v některých základních rysech podobnost s paleoklimatologickými událostmi v minulosti, mají očekávané změny klimatu určitá specifika. Zatímco dřívější klimatické změny vznikaly jako důsledek přirozených geofyzikálních zákonitostí, změny v současnosti jsou, nebo budou převážně důsledkem činnosti antropogenní. Za tyto změny je člověk přímo odpovědný a má určité možnosti, jak intenzitu a průběh změn ovlivňovat. Existuje dále nebezpečí, že předpokládané změny klimatu budou probíhat daleko rychleji, než se předpokládá. Tato skutečnost může podstatně omezit možnosti, aby se rostliny, živočichové i celé ekosystémy mohli na změněné podmínky adaptovat. Skleníkový efekt a jeho vznik lze charakterizovat takto: Základem života na Zemi je sluneční záření, které proniká atmosférou na zemský povrch. Zemský povrch ohřívaný dopadem slunečních paprsků vydává tepelné záření s delšími vlnovými délkami. Atmosféra obsahuje řadu plynných látek, které současně zabraňují pronikání tepelného záření vydávaného zemským povrchem zpět do vesmíru. Tím vzniká skleníkový efekt.

3. Počátky mezinárodních jednání

Problém změny klimatu se poprvé objevil na mezinárodním fóru během1.světové klimatické konference v Ženevě v roce 1979, pořádané Světovou meteorologickou organizací (WMO)

Během osmdesátých let nabývaly vědecké výsledky na transparentnosti a dostávalo se jim postupně stále většího uznání. Změna klimatu se tak začala stávat ve světě environmentálním problémem číslo jedna.

V roce 1988 založily UNEP a WMO Mezivládní panel klimatické změny (IPCC), jakožto nezávislý vědecký a technický orgán, který by byl zaměřen na podporu poznání podstaty klimatické změny, hodnocení environmentálních, ekonomických a sociálních důsledků takové změny a na formulace míry odpovědností a globálních strategií.

První konference smluvních stran v Berlíně v roce 1995.
Konference přijala usnesení, které se týkalo společných mezinárodních projektů na snížení emisí v tzv. pilotní fázi. Jejich podstata vychází z globálního měřítka problému, kdy není podstatné, ve kterých místech k emisní redukci dojde. Je proto vhodné, aby například ekonomicky vyspělejší stát investoval do projektu na snížení emisí ve státě, kde náklady na jeho realizaci budou nižší, přičemž výsledek pro celkový objem emisí v atmosféře bude stejný, jako kdyby investoval ve vlastním státě s nepoměrně vyššími náklady."

Práce do předmětu Ekologie a hospodářství.