1.

Úvod

2.	Teoretické koncepty a pojmy

3.	Metody a nástroje výzkumu

4.	Volební systém

4.1	Současná podoba volebního systému

5.	Analýza parlamentních voleb 1986 - 2008

5.1	Parlamentní volby 1986

5.1.1

Celostátní výsledky

5.1.2

Volební podpora na úrovni zemských volebních obvodů

5.2	Parlamentní volby 1990

5.2.1

Celostátní výsledky

5.2.2

Volební podpora na úrovni zemských volebních obvodů

5.3	Parlamentní volby 1994

5.3.1

Celostátní výsledky

5.3.2

Volební podpora na úrovni zemských volebních obvodů

5.4	Parlamentní volby 1995

5.4.1

Celostátní výsledky

5.4.2

Volební podpora na úrovni zemských volebních obvodů

5.5	Parlamentní volby 1999

5.5.1

Celostátní výsledky

5.5.2

Volební podpora na úrovni zemských volebních obvodů

5.6	Parlamentní volby 2002

5.6.1

Celostátní výsledky

5.6.2

Volební podpora na úrovni zemských volebních obvodů

5.7	Parlamentní volby 2006

5.7.1

Celostátní výsledky

5.7.2

Volební podpora na úrovni zemských volebních obvodů

5.8	Parlamentní volby 2008

5.8.1

Celostátní výsledky

5.8.2

Volební podpora na úrovni zemských volebních obvodů

5.9	Zhodnocení volební účasti

6.	Volební podpora jednotlivých politických stran

6.1	Sociálně demokratická strana Rakouska – SPÖ

6.2	Rakouská lidová strana - ÖVP

6.3	Svobodná strana Rakouska - FPÖ

6.4	Zelení – Zelená Alternativa - GRÜNE

6.5	Liberální Fórum – LIF

6.6	Svaz pro budoucnost Rakouska - BZÖ

7.	Vývoj stranického systému na celostátní úrovni

8.	(Dis)proporcionalita

9.	Účinky volebního systému

10.	Volatilita

11.

Závěr

"4. Volební systém

Vývoj rakouského volebního systému po druhé světové válce byl relativně poklidný a bez většího počtu zásadních změn. Do roku 1970 se volilo ve dvou skrutiniích. V prvním skrutiniu se přidělovaly mandáty, kterých bylo 150, na úrovni volebních obvodů za pomocí Hagenbach-Bischoffovy kvóty . Pro postup do druhého skrutinia bylo nutné získat jeden mandát na úrovni volebního obvodu. Uzavírací klausule nebyla stanovena. Pokud tuto podmínky strany splnily, přerozdělovalo se na této úrovni pomocí d´Hondtova dělitele. V roce 1970 byl počet volebních obvodů zredukován na 9 a z Hagenbach-Bischoffovy kvóty se přešlo na kvótu Hareovu. Aktivní volební právo se snížilo na 19 let. Každá spolková země se tak stala prakticky jediným volebním obvodem. Na tomto podkladě se pak konstituovaly dva velké volební obvody – jeden tvořily tři východní země Burgenland, Vídeň a Dolní Rakousy a druhý zbytek spolkových zemí. Zvýšila se tím schopnost malých stran získat poslanecký mandát. V roce 1992 byl přijat nový volební zákon (Bundesgesetz über die Wahl des Nationalrates, BGBl. Nr. 471/1992), který s jistými úpravami platí dodnes. Počet úrovní přerozdělování se rozšířil na tři, byla stanovena uzavírací klausule a k volbám mohli jít lidé již od 18 let. Poslední úpravy volebního systému nastaly v roce 2008, kdy byla hranice aktivního volebního práva snížena na 16 let, pasivního z 19 na 18 let a volební období poslanců se prodloužilo ze čtyř na pět let. Přibyla také možnost korespondenčního hlasování. Počet skrutinií a způsob přepočtu hlasů na mandáty zůstal zachován.

4.1 Současná podoba volebního systému

Jak již bylo uvedeno výše, volby do Národní rady Rakouské republiky probíhají po volební reformě přijaté v roce 2008 každých pět let a volí se v nich celkem sto osmdesát tři poslanců. Volit může každý, kdo dovršil věku šestnácti let před 1. lednem roku, v němž se volby konají, má rakouské občanství a nebyl shledán vinným z úmyslného trestného činu a odsouzen k odnětí svobody v délce nejméně jednoho roku. Pasivní volební právo má občan Rakouska, jemuž nejpozději v den voleb bylo alespoň 18 let.
Pro účely voleb je Rakousko rozděleno do devíti zemských volebních obvodů, které jsou identické s jednotlivými spolkovými zeměmi. Dále se tyto zemské volební obvody dělí na čtyřicet tři regionálních obvodů.

Způsob volby je založen na poměrném listinném volebním systému. Podle podoby hlasování se jedná o systém s vázanou kandidátní listinou, kdy volič má k dispozici pouze jeden preferenční hlas a může tak do jisté míry ovlivnit pořadí na kandidátce. Distribuce jednotlivých mandátů probíhá na třech úrovních. V prvních dvou skrutiniích se pro přepočet hlasů na mandáty využívá tzv. Haerova kvóta. Výsledkem tohoto přepočtu je tzv. zemské volební číslo. V prvním skrutiniu tedy daná politická strana získá tolik mandátů, kolikrát je zemské volební číslo obsaženo v součtu hlasů odevzdaných pro tuto stranu. V rámci stany, která má nárok na mandát, se sestaví pořadí kandidátů na základě preferenčních hlasů voličů. Přednost mají ti, kteří získali alespoň tolik preferenčních hlasů, kolik činí polovina zemského volebního čísla, nebo nejméně šestinu z celkového počtu preferenčních hlasů, jež byly odevzdány pro kandidáty dané strany v regionálním volebním obvodě. Rozdělováno je nejvýše osm mandátů na obvod. Nárok na postup do druhého skrutinia mají pouze ty strany či formace, které získaly na regionální úrovni alespoň jeden přímý mandát nebo obdržely na celostátní spolkové úrovni minimálně 4 % hlasů. Každá ze stran obdrží tolik mandátů, kolikrát se do počtu hlasů získaných v druhém skrutiniu vejde volební číslo po odečtení všech mandátů přidělených v prvním skrutiniu. Mandáty zde získají přednostně ti kandidáti, jejichž suma preferenčních hlasů dosáhla zemského volebního čísla. Ostatní jsou distribuovány na základě pořadí na kandidátní listině. V jednotlivých obvodech se rozděluje v závislosti na velikosti země sedm až třicet pět mandátů. Pro postup to třetího skrutinia (federální spolková úroveň) platí stejné podmínky jako u druhého skrutinia. Oproti prvním dvěma úrovním jsou však v tomto skrutiniu mandáty distribuovány prostřednictvím D´Hondtova dělitele. Jednotlivé mandáty jsou pak následně přidělovány až do naplnění stanoveného počtu stranám s nejvyšším podílem na tomto dělení. V tomto skrutiniu jsou přerozdělovány všechny mandáty, i ty, které byly přerozděleny v prvních dvou skrutiniích. Na této úrovni již voliči nedisponují preferenčními hlasy, mandáty tak získávají lidé výše postavení na kandidátce. Pokud se na některé úrovni podaří rozdělit všechny mandáty, na dalších úrovních se již nerozděluje."

Diplomová práce z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Práce obsahuje velké množství tabulek a grafů. Čistý text je cca 49 stran.