1.

Poloha

2.	Vznik Svídnického knížectví

3.	Boleslav II.

4.	Boleslav I.

5.	Anna, dcera knížete Jindřicha

5.1.	Sňatek s Karlem IV.

6.	Boleslav Malý

7.	Rozpuštění knížectví

8.	Použitá literatura

"Svídnické knížectví leží na jihozápadní hranici Slezska a sousedí na jihu s Českým královstvím, na severozápadě s Lehnickem, na severovýchodě s Vratislavskem a na jihovýchodě s Niskem.

Svídničtí Piastovci měli ve znaku orlici na pravé polovině červenou ve stříbrném poli a na levé polovině černou ve zlatém poli.

Svídnické knížectví bylo vytvořeno po smrti knížete Boleslava II. v roce 1278. Z jeho čtyř synů dostal Svídnicko Boleslav III. (pozdější Boleslav I. Svídnicko-Javorský). Pro bratrské spory došlo k novému rozdělení země a Boleslav III. získal i Javorsko v roce 1290. Po smrti Boleslava I. knížectví spravovali synové společně až do roku 1308, kdy Svídnicko získal Bernhard II. († 1326), Javorsko jeho bratr Jindřich I. (Javorsko bylo nezávislé a po jeho smrti se opět spojilo se Svídnickem). Třetí bratr Boleslav II. Minsterberg († 1341) založil pobočnou větev v Minsterbergu která zanikla až roku 1428 smrtí knížete Jana Minstenberského v bitvě u Altwilmsdorfu v boji proti husitům. Jako nezávislé knížectví existovalo Svídnicko do roku 1368, kdy zemřel následník Bernharda II. Boleslav II. Svídnický.

Boleslav II. Svídnický byl odpůrce lucemburské politiky ve Slezsku. Je uváděn spíše jako Bolek Malý. Byl vnukem Vladislava Lokýtka a synem Bernarda Svídnického († 1326). Jeho matka byla Kunhuta, sestra polského krále Kazimíra Velikého. Rodinnými vztahy byl vázán na krakovský i budínský dvůr. Jeho manželka Anežka Habsburská byla dcerou Leopolda I. a Kateřiny Savojské. Boleslav I. dával patřičně najevo svůj urozený původ.

Vlády se ujal roku 1328 a projevil značné hospodářské a správní vlohy. Svídnici udělil četné výsady a hospodářské výhody. Město patřilo k největším po Vratislavi. O jeho významu svědčí gotický chrám sv. Stanislava a sv. Václava postavený za jeho vlády. Zasloužil se o výstavbu hradů a podporu cisterciáků v Křešově. Jejich klášter se měl stát místem posledního odpočinku rodu. Když se ujal vlády, nebylo Svídnicko nijak významné. Kromě Svídnice, Střehomi, Landshutu a Bolkenheinu neměla významnější lokality. Boleslav I. získal Sobotku a Kouty u Vratislavi. Po smrti svého strýce Jindřicha I. Javorského († 1346) získal Javorsko a později jej ještě rozšiřoval, např. o Jánský Vrch. Podporoval hornictví, obchod a zemědělství.

Po nástupu Jana Lucemburského odmítal českou svrchovanost ve Slezsku a odebral se do Uher, kde mu král Karel Robert garantoval samostatné mocenské postavení v Poodří při jednání s Lucemburky. Podobnou podporu měl u Vladislava Lokýtka a jeho syna Kazimíra Velikého. Lucemburkové s ním museli jednat diplomaticky. Do centra pozornosti se stala Anna, dcera knížete Jindřicha, mladšího bratra Boleslava Malého. Po jeho smrti získal kontrolu nad celým knížectvím a stal se poručníkem mladičké Anny, která byla podle svědectví krásná, zvídavá a inteligentní, ale i rozmarná a marnotratná. Karel IV. se nejprve snažil dohodnout sňatek mezi ní a jeho synem Václavem, ale ten brzy zemřel a Karel IV. se stal vdovcem. Karel IV. se tedy o její ruku ucházel sám. Anna byla na vychování na dvoře uherského krále a ten jako první svolil ke sňatku při setkání v roce 1553 ve Vídni. Svatba se konala ve Svídnici v polovině července toho roku. Ve svatební smlouvě byla uvedena i formule týkající se Annina dědictví. V případě, že by z Boleslavova manželství nevzešel mužský potomek, měl Svídnicko-Javorské knížectví převzít budoucí syn Anny, tj. syn českého krále Karla IV. Od tohoto sňatku se Boleslav stal Karlovým spojencem. Anna pak byla 28. července slavnostně korunována českou královnou a 9. února 1354 v Cáchách římskou královnou. 5. dubna 1355 byli při své cestě do Říma oba korunováni v bazilice sv. Petra na císaře a císařovnu. Anna se tak stala první císařovnou na českém trůně."