1.	Charakteristika biologické zbraně

2.	Proč nejsou biologické zbraně užívány ve válkách?

3.	HIV jako biologická zbraň?

4.	Morální odpovědnost vědců

5.	Důsledky použití biologické zbraně

6.	Teroristické skupiny a biologické zbraně

7.	Biologické zbraně a vývoj protilátek proti virům

8.	Výhled do budoucnosti

"Lidstvo má v arzenálu tři druhy zbraní, které může použít. Jedná se o zbraně konvenční, chemické a biologické. Konvenční zbraně jsou všem velmi dobře známé. Jejich ničivé účinky již lidstvo mnohokrát poznalo. V polovině 20. století byly poprvé použity zbraně chemické. Nenašly však větší uplatnění, neboť ochrana proti nim není až tak složitá. Ovšem jediným druhem zbraní, který ještě nebyl použit ve válce, jsou zbraně biologické.
Biologická zbraň je vlastně vir, který je specielně vyvinut pro zabíjení lidí. Pokud se přenáší pouze na lidi, pak má takovýto druh zbraně jednu ohromnou výhodu. A to tu, že neničí životní prostředí a nezabíjí faunu a floru. Příroda tak nenese následky nesnášenlivosti lidí. Ovšem toto není jediná výhoda. Pokud vir zabije lidi na určitém území, zůstane zde kromě přírody zachováno i vše, co člověk v těchto místech vytvořil. Nedojde tak k ničení vytvořených hodnot jako například při použití jaderných zbraní.
Proč tedy velmoci ve válkách nepoužívají právě biologické zbraně? Prvním důvodem je to, že biologická zbraň by zabila i civilní obyvatelstvo, čemuž se snaží vojenské vedení vyhnout. Druhým a mnohem závažnějším důvodem jsou neočekávané důsledky útoku daného viru. Viry jsou totiž na rozdíl od ostatních zbraní nekontrolovatelné. Díky globalizaci a daleko snazší dostupnosti mezinárodní dopravy, zvláště pak letecké, by se vir mohl velice snadno rozšířit po celém světě. Jako příklad vezměme transport opic nakažených mutací viru IV. stupně Ebolou Reston z Filipín do USA v roce 1989. Jelikož se jednalo o mutaci, která nebyla smrtelná pro lidi, nedošlo k úplné katastrofě. Pokud by se však dostala touto cestou do Spojených Států Ebola Zair, která usmrtí 8 z 10 nakažených, mohlo by dojít k opravdové zkáze.
Vedou se spory o to, zda vir HIV pochází z určitého druhu opic žijících v Africe či zda se nejedná o biologickou zbraň vyvinutou v laboratořích ve Spojených státech. To, že se tato choroba poprvé projevila až v 80. letech tohoto století, nasvědčuje spíše druhé variantě. Ovšem i v tomto případě se liší názory na to, jak se vir HIV dostal mezi lidi. Některá periodika píší, že se tak stalo při testování na Afričanech, jiné zdroje tvrdí, že se tímto způsobem chtěly Spojené Státy zbavit homosexuálů. Ať již je původ této nemoci jakýkoliv, jedno je jasné: dnes je tato choroba rozšířená po celém světě v několika desítkách mutací. Čím má nemoc delší inkubační dobu, tím větší šanci má nakazit někoho dalšího. V některých afrických zemích je již nakaženo přes 20% obyvatelstva. Podobně nekontrolovatelně se může šířit a mutovat jakýkoliv vir vyvinutý jako biologická zbraň.
Spousty vědců se nechá zlákat penězi a pracuje tak na vývoji nejen biologických zbraní, a to i pro státy, které jsou schopny je zcela bezhlavě použít. Jak praví Hans Jonas v knize Princip odpovědnosti, člověk by měl jednat tak, aby důsledky jeho činnosti byly slučitelné s trvalou přítomností skutečného lidského života na zemi. Tito vědci jednají očividně v rozporu s tímto imperativem. Použitím, ba i dokonce náhodným únikem takovéto zbraně může totiž dojít k vymření lidského druhu. A právě v tom je skrytá největší hrozba biologických zbraní.
I použití biologické zbraně, proti které má země, jež ji chce použít, protilátky, může ohrozit budoucí existenci lidského života na zemi, a to proto, že téměř každý vir má schopnost mutace. Podle WHO bylo možné v roce 1952 pomocí penicilinu vyléčit všechny druhy viru MRSA, který způsobuje smrt do dvou dnů po nakažení. V roce 1980 již bylo léčitelných jen 10% případů."

Text není výrazněji členěn.