1.	Intuitivní definice boží všemohoucnosti

2.	Boží všemohoucnost podle Tomáše Akvinského

2.1.	Uskutečnění logicky možného

2.2.

Námitky

2.2.1.

Může Bůh hřešit?

3.	Omezení boží všemohoucnosti není jejím omezením

"Bůh je všemohoucí – s tímto jeho přívlastkem, se v Písmu setkáváme velice často. „Všemohoucí“ je však slovo velice ošidné.. Nejjednodušeji, nejvýstižněji a také nejrychleji řečeno to znamená, že Bůh „všechno může“ – ale pro naše chápání to není tak jednoduché.
Například Tomáš Akvinský chápe Boží všemohoucnost tak, že Bůh může přivést do existence vše, co je logicky možné, tedy myslitelné, a vše, co je absolutně možné. Jak ale můžeme tento výrok chápat? Znamená, že Bůh může stvořit, tedy přivést do existence vše, co je myslitelné, tedy vše, na co je logicky možné, tedy to, co je myšlenkově správné a zároveň to, co je absolutně možné, tedy to, co je bezpodmínečné, nezávislé, všeobecně platné, samostatné, ničím nepodmíněné a nezvratné.
Tímto tedy Akvinský připouští, že Bůh nemůže udělat čtverec, který by byl zároveň kruhem. Ovšem vzhledem k jeho chápání Boží všemohoucnosti to, že Bůh nemůže udělat čtverec, který by byl zárověn kruhem, není známkou popření, či nedokonalosti Boží všemohoucnosti, jen to prostě podle Akvinského není logicky možné.
Zárověň můžeme namítat, že hřešit, je nějaký čin, je to logicky možný čin, ale Bůh přece nemůže hřešit, takže existuje činnost, kterou Bůh nemůže. Můžeme tedy tvrdit, že Bůh není všemohoucí. Pro Akvinského to ale opět není dostatečný argument, ve svém díle Suma proti Pohanům odpovídá, že: „Hřešiti, jest uchýliti se od dokonalého skutku. Proto moci hřešiti jest moci chybiti v jednání, což odporuje všemohoucnosti a proto Bůh, který je všemohoucí nemůže hřešiti.“ Není to totiž možné, není přece absolutně možné, aby Bůh hřešil.
Pokud bychom totiž po Bohu chtěli, aby mohl hřešit, dostali bychom se do rozporu: Dobrý Bůh X Bůh, který hřeší. J. Fuchs ve svém díle Filosofie 4 – Bůh filosofů uvádí, že rozpor, který Bůh nemůže stvořit (například aby Bůh hřešil, aby vytvořil čtverec, který je zároveň kruhem.), není omezení Boží všemohoucnosti, protože Boží všemohoucnost činí jen smysluplná (podle Akvinského tedy logická a absolutně možná) jsoucna – nikoli absurditu a nicotu. Tato nemožnost nesvědčí o nemožnosti všemohoucnosti, ale o nemožnosti našeho absurdního požadavku.
A tak patrné, že všemohoucnost Boží nevylučuje z věcí nemožnost a nutnost. Pro chápání všemohoucnosti je proto nutné si uvědomit, že všemohoucnost nezahrnuje vše, co nás napadne."