Seminarky.cz > Seminárky/Referáty > > Jeruzalém za doby římských prokurátorů

Jeruzalém za doby římských prokurátorů


Kategorie: Dějepis

Typ práce: Seminárky/referáty

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce stručně přibližuje události v historii Jeruzaléma počínaje smrtí Heroda Velikého po vládu císaře Hadriána se zaměřením na konflikt mezi Židy a Římany. Popisuje rostoucí napětí mezi těmito národy za správy římských prokurátorů, které se projevilo povstáním v roce 6 po Kristu a vyvrcholilo velkým povstáním o 60 let později. Práce mapuje jeho průběh, jenž byl završen zničením města Římany, a v závěru se zabývá znovuvybudováním Jeruzaléma jako římského města za císaře Hadriána.

Obsah

1.
Herodes a jeho nástupci
2.
Období napětí
3.
Povstání proti Římanům
3.1.
Odlišnost hebrejské a římské kultury
3.2.
Povstání Judy Galilejského
3.3.
Povstání roku 66 po Kristu
4.
Jeruzalém za Hadriána

Úryvek

"Řím si upevňoval svůj vliv již za krále Heroda Velikého, který s Římem sympatizoval. Po Herodově smrti nastoupili jeho synové z prvního manželství s Nabatejkou Doris, ale nedokázali své údajné kvality. Archelaos, kterému odkázal Judeu , musel být Římany sesazen v roce 6 po Kr.. Pak zde vládli římští prokurátoři z Cesareje, kteří zase byli odpovědni římskému legátovi v Antiochii.
Až vnuk starého krále, Herodes Agrippa, byl schopný a v roce 37 po Kr. mu Římané předali Judeu. V roce 44 však zemřel a Řím se vrátil k přímé vládě.
Následovalo období velikého a rostoucího napětí. Pokud se to shodovalo s římskými zájmy, respektovali místní náboženské, společenské, a i politické instituce. Ale jakékoli vzbouření potlačovali Římané tvrdě.
V roce 6 po Kr. vedl povstání Juda Galilejský, jako protest proti přímé vládě. 2. povstání bylo po smrti Heroda Agrippy v roce 44 po Kr.. Vůdcem byl muž jménem Theudas, který postupoval údolím Jordánu v čele chaotického davu. 3. vypuklo za vlády Felixe (52-60 po Kr.), když na hoře Olivetské shromáždili 4000 lidí, kteří čekali, že padnou hradby Jeruzaléma tak, jak se zřítili v Jerichu. A konečně velké revolty v letech 66 a 135 po Kr., které se rozrostly do velkých rozměrů a při ní se roztřásla celá východní část říše. Obdoba této situace se neobjevuje v žádných jiných oblastech, kterým Řím vládl.
Zde byl stejný problém jako s Řeky. Židé byli daleko starší kultura než Římané. Hebrejská literatura spolu s řeckou byla jednou ze dvou velkých literatur této epochy. Hebrejská literatura byla v některých věcech dynamičtější. Důraz se kladl na mučednictví, což mělo kořeny v bojích Makabejců. Jeden z židovských autorů byl Jáson Kyrenský. Jeho dílo mělo původně pět svazků, ale zachovala se jen zkrácená verze s názvem Druhá kniha Makabejská. Obsahuje všechny rétorické prostředky řecké prózy, ale přitom jde o protiřecký výpad. Ještě důležitější než mučednické příběhy byl nový literární útvar apokalypsa (výpověď je v jednom z kumránských svitků).
Roku 6 po Kr. založil Juda Galilejský extrémistickou skupinu, která si říkala zéloti („horlivci“), název pochází z příběhu o Pinchasovi z knihy Numeri. Jejím úkolem bylo vystupovat proti římské prokurátorské vládě.
Juda Galilejský se dá považovat za předchůdce rabínů (tedy podle Johnsona, já osobně nesouhlasím s přirovnáním k rabínovi, řekl bych, že se jedná spíše o reba-myšlenkový vůdce skupiny) a razil středověkou doktrínu, že židovská společnost je teokracií, která neuznává vládu nikoho jiného než Boha.
V této době existovala v Jeruzalémě křesťanská sekta vedena Jakubem a po jeho mučednické smrti od saducejců nastoupil Ježíšův bratranec Šimon.
Jedním z nejznámějších římských prokurátorů té doby byl Pilát, který se o svoji nesmazatelnost z historie postaral tím, že nechal ukřižovat Ježíše Krista.
Samotná revolta v roce 66 po Kr. skutečně nezačala v Jeruzalémě ale v Cesareji a vyprovokovala ji řecko-židovská soudní pře, kterou Řekové vyhráli. Na oslavu vítězství uspořádali pogrom v židovské čtvrti, při kterém římská posádka nezasáhla. To zvedlo vlnu nevole v Jeruzalémě. Tento okamžik si zvolil římský prokurátor Gessius Florus k vybrání peněz z chrámové pokladny. Vypukly nepokoje, při kterých římské jednotky plenily Horní město. Židovské rozhořčení vedlo k zmasakrování římské posádky. Velké povstání bylo rasovou válkou mezi Židy a Řeky a mezi Židy samotnými.
Jedním z prvních počinů bylo vypálení chrámových archivů a tím i zničení dlužních úpisů.
Velké povstání z roku 66 po Kr. s obléháním Jeruzaléma patří k nejdůležitějším událostem v Izraelských dějinách. Bohužel se o něm zachovalo jen málo. Z Tacitovy dlouhé zprávy se zachovaly jen fragmenty. Existuje velmi málo epigrafických a archeologických důkazů. Jedinou dostupnou autoritou je rozporuplný Josephus Flavius.
Jeruzalém měl dobýt římský legát Cestius Gallus, který shromáždil vojsko ve městě Akko v Sýrii, ale z neúspěchu se stal bezhlavý útěk. Řím vyslal Tita Flavia Vespasiana, aby dobyl Jeruzalém. Ten nespěchal a rozebíral Jeruzalém po částech. Po prohlášení Vespasiana za císaře, ujal se velení devětadvacetiletý Titus a ten po půlročním obléhání v září roku 70 po Kr. Jeruzalém dobyl.
Při bojích vyhořel chrám a hradby byly pobořeny. Po pádu Jeruzaléma zůstala jen tři centra židovského odporu; pevnost Herodion, pevnost Machareus a Masada. Obléhání zanechala Jeruzalém v troskách.
O vládě římského císaře Hadrijána a jeho úmyslu na troskách Jeruzaléma zbudovat novou řeckou polis s římským chrámem zasvěceným Jupiterovi na Chrámové hoře se dozvídáme od historika Diona Kassia.
Hadrijánův úmysl vedl k dalšímu židovskému povstání. Prohlubně starého města byly zasypány sutí, aby byl celý prostor zplanýrován. Po obvodu byly odstraněny ruiny a obnažena skála, z které se těžil kámen na zdivo.
Nové město se poprvé svým půdorysem podobalo dnešnímu jeruzalémskému Starému městu. Hlavní silnice ústila do města Damašskou branou. Hlavní brána se později dostala do podvědomí jako Štěpánova brána. Nad ní se klenul oblouk, jehož trosky se zachovaly.
Město, které Hadriján vybudoval, bylo pojmenováno Aelia Capitolina. Přestěhovali sem řecky mluvící obyvatelstvo a Židům do něj zakázali vstoupit pod trestem smrti. V polovině 4. století nařízení zrušil císař Julián.
Trosky chrámu jsou dnes známy jako Západní zeď (křesťanské označení je „Zeď nářků“)."

Poznámka

Práce není výrazněji členěna.

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x4ea52b563f715.zip (11 kB)
Nezabalený formát:
Jeruzalem_za_rimskych_prokuratoru.doc (39 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse