1.	Nikolaj Vasiljevič Gogol

2.

Vydání

3.	Zařazení díla do literárního kontextu

4.	Žánrová charakteristika

5.

Kompozice

6.

Děj

7.

Témata

8.	Hlavní postavy

9.	Umělecké prostředky

10.	Autorův záměr

11.	Komentovaný úryvek

12.

Vliv díla

"Nikolaj Vasilijevič Gogol (1. 4. 1809 Soročince – 4. 3. 1852 Moskva) byl ruský prozaik, dramatik a představitel světového a kritického realismu ukrajinského původu.
Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů (jeho rodina vlastnila asi 80 nevolníků). Jeho otec byl milovníkem divadla a založil divadlo, ve kterém hrál Nikolaj výhradně ženské role. Už odmala mu bylo vštěpováno, že je zázračné dítě, a podle toho byl i vychováván.
Vystudoval gymnázium a poté odešel do Petrohradu, kde pracoval v divadle, ale nebyl moc úspěšný. Po hereckém neúspěchu se začal věnovat poezii a malířství, ale ani tam nebyl úspěšný. Nakonec působil jako úředník, ale také rád cestoval (byl v Itálii a mimo jiné také podnikl cestu do Jeruzaléma).
Před svou smrtí prožíval hluboké deprese, začal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochyboval o smyslu bytí, je tedy dosti pravděpodobné, že se zbláznil.
Na jeho tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Z jeho díla stojí za zmínku určitě povídky, ve kterých díky svým skvělým vypravěčským schopnostem dokázal propojit realitu s fantastickými prvky.

Vydání: Hra Revizor měla v Rusku při premiéře v roce 1836 obrovský úspěch. Já jsem četla vydání z roku 1986, které vydalo nakladatelství Odeon a přeložil ho Bohumil Mathesius.

Zařazení díla do literárního kontextu: Jedná se o jedno ze stěžejních děl ruského realismu 19. století, které paroduje tehdejší společnost a je satiricky zaměřena proti úplatkářství.
Mezi další díla tohoto významného ruského autora patří například Petrohradské povídky nebo Mrtvé duše. Obě zmiňovaná díla stejně jako Revizor parodují ruskou společnost a kriticky zobrazují její nedostatky.
Realismus je umělecký literární směr, který v 19. století střídá romantismus, ale někdy se s ním i prolíná. Oproti romantismu se jedná o objektivnější styl, ve kterém autor není přímým účastníkem děje, ale jenom nezúčastněně pozoruje a zapisuje dění ve společnosti. Je tedy jakýmsi obrazem společnosti. Zobrazuje ji nezměněnou, se všemi jejími zápory a nedostatky, zabývá se životy obyčejných lidí.
Do období ruského realismu řadíme kromě Gogola také například IvanaTurgeněva, Fjodora Michailoviče Dostojevského, Lva Nikolajeviče Tolstého a Antona Pavloviče Čechova.
Kromě Ruska se realismus objevil ve Francii (Honoré de Balzac, Gustave Flaubert), v Anglii (Charles Dickens, William Makepeace Thackeray, Robert Louis Stevenson), v USA (Mark Twain), v Norsku (Henryk Ibsen) nebo v Polsku (Henryk Sienkiewicz). V českých zemích je nejvýznamnějším realistou Karel Havlíček Borovský spolu s Boženou Němcovou, kritický realismus je pak zastoupen Karlem Václavem Raisem nebo Karolínou Světlou."