1.

Úvod

2.	Teoretická východiska

2.1.	Fyziologický a kineziologický základ pohybu

2.1.1.

Centrální nervová soustava

2.1.2.

Senzorické systémy

2.1.3.

Postura

2.1.3.1.

Posturální a fázické svaly

2.1.3.2.

Posturální stabilita

2.1.3.3.

Posturální funkce

2.1.4.

Svalový tonus

2.1.5.

Rovnováha

2.1.6.

Hluboký stabilizační systém

2.1.6.1.

Struktura hlubokého stabilizačního systému

2.2.	Koordinační schopnosti

2.2.1.

Intramuskulární koordinace

2.2.2.

Intermuskulární koordinace

2.3.	Stimulace silových schopností

2.3.1.

Druhy silových schopností

2.3.2.

Metody posilování

2.3.2.1.

Rozvoj maximální síly

2.3.2.2.

Rozvoj rychlé a výbušné síly

2.3.2.3.

Rozvoj silové vytrvalosti

2.3.3.

Metodotvorné komponenty posilování

2.3.4.

Hlavní zásady posilování

2.3.5.

Činitelé svalové síly

2.3.6.

Prostředky rozvoje silových schopností

2.3.6.1.

Core training

2.3.6.2.

Balanční techniky a pomůcky

2.3.7.

Silový trénink žen

3.	Cíle a úkoly práce

3.1.

Hypotézy

3.2.	Úkoly práce

4.	Metodika práce

5.	Výsledková část

5.1.

Testování

5.1.1.

Popis cviků

5.1.2.

Dřep s nakládací činkou

5.1.3.

Bench-press s nakládací činkou

5.1.4.

Sed-leh

5.1.5.

Klik

5.1.6.

Flexe trupu

5.1.7.

Extenze hlavy

5.2.	Charakteristika souboru

6.

Výsledky

6.1.	Dřep v dynamickém provedení

6.2.	Dřep ve statickém provedení

6.3.	Bench-press v dynamickém provedení

6.4.	Bench-press ve statickém provedení

6.5.	Sed-leh v dynamickém provedení

6.6.	Sed-leh ve statickém provedení

6.7.	Klik v dynamickém provedení

6.8.	Klik ve statickém provedení

7.

Diskuse

8.

Závěr

"2.1.3.3 Posturální funkce
Podle Raševa zahrnuje řízení pohybu nejprve složku, která nastaví tělo proti zemské přitažlivosti a poté složku, která řídí změnu polohy. Každá změna polohy musí být neustále stabilizovaná, jinak není cílený pohyb možné provést. V řízení motoriky se tyto dvě funkce označují jako posturální a fyzické funkce. Posturální funkce se stará o zaujmutí určité pozice kloubů v těle a pomocí posturálních reakcí stabilizují motoriku. Cílem je udržení tělesné pozice vzhledem ke gravitaci. Fázické řízení motoriky se stará o změnu polohy.
Posturální funkce je ovlivněna především funkcí vnitřních orgánů a psychickým stavem. Posturální funkce probíhají nevědomě (Véle,1995).
Kvalita zajištění postury je podle Suchomela (2006) dána tím, nakolik jsou jednotlivé svaly zapojeny do posturální funkce. Tzn. jakým způsobem jsou jednotlivé svalové skupiny schopny koaktivace v kontextu celého tělového schématu.

2.1.4 Svalový tonus
Rychlíková (2008) popisuje klidový svalový tonus jako napětí, které má sval, i když je v klidu. Podle Trojana et al.(2005) můžeme svalový tonu chápat jako mírnou, trvalou aktivitu motorických jednotek, která probíhá v úplném klidu. Svalový tonus, nebo také svalové napětí bylo definováno jako reflexní odpověď na pasivní protažení svalu. Svalové napětí je ovlivňováno řadou faktorů. Zvýšení svalového tonu bývá kromě cvičení vyvoláno psychických stavem, bolestí, poškozením centrálního nervového systému.
Podle Capka (1998) chápeme svalový tonus jako každý stav napětí svalu, který nebyl vyvolán úmyslně, tedy volní kontrakcí. Svalový tonus je výchozím předpokladem pro provedení jakéhokoliv pohybu a pro udržení vzpřímené polohy. Je zajišťovaný proprioreceptivními spinálními reflexy a gama-systémem.
Podle Koláře et al. (2009) je svalový tonus podmínkou veškeré motoriky. Americká asociace elektomyografické medicíny charakterizuje svalový tonus jako rezistenci při pasivním natažení svalu. Podle Koláře et al. mají některé polohy přímý vliv na velikost a rozložení svalového napětí v různých segmentech těla. Některé polohy mohou být používány ke zvýšení, jiné ke snížení svalového tonu. Svalový tonus je nejen projevem statické funkce, ale vždy se projeví i motoricky.
Kolář et al. (2009) rozlišuje dvojí svalový tonus:
- svalový tonus zajišťovaný kontraktilními strukturami svalu
- svalový tonus podmíněný vazivovou složkou, která je vlastní součástí svalu.

2.1.5 Rovnováha
Rovnovážnou schopnost chápeme jako schopnost udržet rovnovážnou polohu těla za různých vnějších podmínek. Podle Měkoty a Novosada (2005) udržování rovnovážné polohy těla v gravitačním poli vyžaduje perfektní souhru fungování centrálních i periferních součástí pohybového aparátu a nervového systému.
Rovnováhu dělíme na dynamickou a statickou. Statická rovnováha je definována
jako schopnost udržet polohu těla nebo jeho segmentu v předem dané pozici (Bressel, aj., 2007). Dynamická rovnováha představuje schopnost vykonávat pohybový úkol při udržení
stabilní pozice (Ruiz, 2005).
Podle Ruize (2005) je úroveň rovnovážné schopnosti vrozená, je však možné ji tréninkem ovlivnit. Dle Cacka a kol.(2008) řadíme mezi faktory determinující úroveň rovnovážných schopností:
- Úroveň smyslové informace získané ze somatosenzorů
- Funkčnost vizuálního a vestibulárního systému
- Adekvátnost motorické odpovědi na daný podmět z hlediska produkce síly
- Úroveň mezisvalové a vnitrosvalové koordinace a synchronizace svalstva
Pro výhodné propojení vědomě řízeného pohybu s vnější pohybovou reakcí a aktivováním vnitřního prostředí řadíme rovnovážná cvičení mezi nejdůležitější části pohybových programů (Novotná, Čechovská, Bunc, 2006).
Perič a Dovalil (2010) definují koordinační schopnosti jako schopnosti řídit a regulovat pohyb s ohledem na přesnost, rychlost, a složitost pohybu. Millerová aj. (1994) vyzdvihuje význam koordinačních schopností, neboť jejich úroveň významně ovlivňuje využití kondičních schopností a umožňuje rychlé přizpůsobení se pohybu při změnách vnitřních a vnějších podmínek. Dále se k jejich funkci přiřazuje schopnost učit se rychle účinně novým pohybovým dovednostem."

Součástí práce jsou tabulky, grafy a fotografie, rozsah čistého textu činí cca 35 stran.