1.	Základní informace

2.

Děj

3.

Citát

4.

Názor

"Týden v tichém domě
Děj: Líčí život v jednom z měšťanských domů. Žije zde hokynář Bavor se ženou a synem Václavem, kterého propustí z úřadu kvůli zápiskům zesměšňujícím kolegy. Dále rodina domovního Ebena, jehož žena šije vojenské prádlo. Doktor Loukota, slečna Josefínka , ta se stará o nemocnou slečnu Žanynku. Žanynka je ovšem nalezena mrtvá. Pan Loukota je zamilovaný do Josefínky, která o něj nemá přílišný zájem. Naopak paní Lakmusová by s velkou radostí viděla dceru Kláru po jeho boku. Pan Loukota píše žádost úřadům o svatbu s Josefinkou, ta o tom ovšem nemá ani ponětí. Těsně před napsáním jejího jména přichází Václav, který mu poví, že ho slečna Josefinka nemiluje a bude mít příští neděli svatbu. Paní Lakmusová objeví nedopsanou žádost a přesvědčí Loukotu, k doplnění jména její dcery. Nakonec Václav i přes špatný fin. stav rodiny může dokončit studia, jelikož jeho matka díky snáři vyhrála pár tisíc. Paní domácí chce za Václava z náhle zbohatlé rodiny provdat svou dceru. Václav ji však nechce, ale rozhodne se na ní pomstít, za propuštění z úřadu.
Citát: Pan doktor prohlédl rychle ulicí dolů. „A kam vy, pane Václave?“
„Do Šárky.“
„Ještě s někým, to se rozumí, - snad s Márinkou?“
„Inu, to vlastně ne,“ usmál se Václav, „ale s domácími.“
Průjezdem ozvaly se ženské hlasy, na konci jeho byly se sešly Lakmusovy s domácími.
„S domácími?“ divil se doktor. „Snad se nechcete zaplést doopravdy, -člověče, člověče!“
„Ale ale, pane doktore, vždyť vím, co činím, - já jen mstím teď naše pohlaví.


Přivedla žebráka na mizinu
Děj:
Pan Vojtíšek byl žebrákem na Malé Straně. Lidé ho měli rádi, byl milý, čistě oblíkaný, a proto si s ním i rádi popovídali, dali mu nějaké peníze i jídlo. Pro jeho oblíbenost si ho vyhlédla žebračka, se kterou se setkal na schodech u chrámu svatého Mikuláše. Vojtíšek její nabídku k sňatku nepřijal, tak o něm žebračka rozhlásila, že je majitelem dvou domů a vůbec není chudý. Lidé těmto „pomluvám“ uvěřili a k Vojtíškovi naprosto změnili postoj a on opustil Malou Stranu. Vojtíškovi se začalo vést velmi špatně, až jednou v zimě se lidé na Malé Straně dozvěděli, že byl nalezen umrzlý je v kabátě.
Citát: Divné zvěsti začaly se najednou šourat Malou Stranou. A koho se dotkly, škrabal se za uchem. „Pan Vojtíšek,“ znělo to často v rozpravách a za chvilku zas jsi slyšel: „Pan Vojtíšek!“. Brzy jsem zvěděl vše. Pan Vojtíšek prý nebyl ani chud. Pan Vojtíšek prý měl tam za vodou, na Františku, dva domy. To prý ani není pravda, že bydlí pod Hradem někde v Brusce. Blázny si dělal z dobrých malostranských sousedů! A po tak dlouho!


Pan Ryšánek a pan Schlegl
Děj:
Do hostince U Štajniců chodí den co den dva pánové – Ryšánek a Schlegl. Sedávali u stejného stolu, ovšem nikdy na sebe nepromluvili. To bylo způsobeno dřívější láskou k jedné ženě, která se první vídávala s panem Ryšánkem, ale nakonec si vzala Schlegla. Jednou pan Schlegl nepřišel do hostince, cože bylo způsobeno jeho vážnou nemocí. Po překonání nemoci se pánové opět potkali v hostinci, kde se opět spřátelili.
Citát: „Děkuju, už mám vida váček svůj,“ poděkoval teprv teď pan Ryšánek panu Schleglovi, ale nepohlédl. „Kouřím také tříkrálový s červeným,“ dodal po chvilce, jako by cítil, že přec musí ještě něco dodat.
Nacpal si, zapálil a bafnul.
„Chutná?“ zavrčel pan Schlegl hlasem stokrát drsna-tějším než obyčejně.
„Chutná- zaplať pánbůh.“