1.	Basilejská kompaktáta

2.	Zikmund Lucemburský

3.	Ladislav Pohrobek

4.	Jiří z Poděbrad

4.1.	Domácí opozice

4.2.	Boj proti Matyáši Korvínovi

5.	Doplňující informace

5.1.	Zikmund Lucemburský

5.2.	Jan Roháč z Dubé

5.3.	Ladislav Pohrobek

5.4.	Jiří z Poděbrad

"Basilejská kompaktáta

Roku 1434 byla svedena bitva u Lipan, v níž radikální husité utrpěli těžkou porážku. Dva roky po bitvě se však ještě vlekla jednání mezi husity a vyslanci koncilu a také se Zikmundem. Požadavky a dohody byly pevně formulovány až 5.7.1436 na sjezdu v Jihlavě. Zde byla slavnostně vyhlášena dohoda mezi husitskými Čechy a basilejským koncilem, tzv. kompaktáta. Na území Království českého a Markrabství moravského povolovala přijímání z kalicha a v oslabené formě i další tři pražské články, ovšem pouze husitskému obyvatelstvu. České země se staly oblastí „dvojího lidu“, kde se fakticky každý člověk mohl rozhodnout, zda se přihlásí k husitskému či katolickému vyznání.

Zikmund Lucemburský
Zikmund Lucemburský (1436-1437) stranil katolíkům, poslal do Uher zbytky táborů (Jana Jiskru z Brandýsa) a dal popravit Jana Roháče z Dubé, zajatého na Sioně. Když vzrůstala nespokojenost, prchl z Prahy a zemřel na útěku ve Znojmě. Po jeho skonu nastal zápas o český trůn. Katolíci a umírnění husité chtěli dosadit na trůn Zikmundova zetě Albrechta Habsburského, vévodu rakouského (vládl v letech 1437-1439), ale východočeští husité, táboři a Rokycanovi stoupenci se vyjádřili pro polského prince Kazimíra. Boje mezi stranami přerušila Albrechtova náhlá smrt.

Ladislav Pohrobek
1439-1452 nastalo bezvládí, protože dědic trůnu, malý Ladislav (narozený až po otcově smrti, a proto nazývaný Pohrobek) se nemohl jako nezletilý ujmout vlády, proto se představitelé všech českých stran pokusili dohodnout na jiném kandidátovi. Zvolili Ptáčka z Pirkštejna hejtmanem. Ptáčkovým nástupcem se stal 24-letý Jiří z Poděbrad.
Roku 1453 se třináctiletý Ladislav Pohrobek ujal vlády ve všech dědičných zemích. Opět se však potvrdilo, že katolický král si nerozumí s kališnickým obyvatelstvem a politiky. Když Ladislav v listopadu 1457 zemřel na leukémii, přestala se utrakvistická šlechta omezovat. Svým způsobem jí napomohl příklad z Uher, kde šlechtické kruhy zvolily počátkem roku 1458 panovníkem muže ze svého středu (Matyáše Korvína). Husitská strana proto kandidovala na český trůn Jiřího z Poděbrad. S tímto řešením nakonec souhlasili též představitelé katolické šlechty. Dne 2.3.1458 byl Jiří z Poděbrad zvolen na Staroměstské radnici hlasy českých stavů králem. Byla to první (a poslední) skutečná volba českého panovníka, provedená bez ohledů na jakákoliv starší ujednání, příbuzenské svazky a dynastický původ (až do té doby se nemohli čeští šlechtici ucházet o královskou hodnost)."

Důležité informace jsou tučně značeny.
Součástí práce jsou ilustrace o rozsahu cca 1,5 strany.
Hesla rozšířená v doplňujících informacích jsou v textu zvýrazněna barevně a podtržením.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ