1.	Vládní politická orientace

1.1.	Vztah k Polsku

1.2.	Vztah k Sovětskému svazu

2.	Plány poválečného vývoje

3.

Odboj

4.	Slovenské národní povstání

5.	Odstoupení Podkarpatské Rusi

6.	Dohody mezi spojenci

7.	Osvobozování Československa

8.	Doplňující informace

8.1.	Vladimír Clementis

8.2.

Partyzáni

8.3.	Rudolf Viest

8.4.	Slovenské národní povstání

8.5.	Karel Kutlvašr

8.6.	Květnové povstání

"Prvním cílem zahraniční politiky exilové československé vlády bylo uznání kontinuity republiky, a to jak ohledně území a hranic, tak i politicky. Problematickým byl hlavně nárok československé exilové vlády hovořit a jednat i jménem Slovenska, které mělo víceméně legitimní, avšak proněmecky orientovanou loutkovou vládu. Prvním pozitivním krokem v tomto směru bylo uznání Čsl. národního výboru francouzskou vládou 17.11.1939. Britové se k tomuto prohlášení přidali tentýž rok v prosinci. Samotná vláda vzniká v Londýně 21.7.1940.

Vládní politická orientace
Prvotním úkolem této vlády bylo rozhodnout, kterým směrem se bude zahraniční politika orientovat. Na Východě stála sovětská totalita, západní státy nás zase zklamaly v průběhu mnichovské krize a i později, když Hitler vytvořil Protektorát Čechy a Morava a připojil ho ke své Třetí říši. V souvislosti s těmito fakty vznikla myšlenka vytvoření většího státního útvaru ve střední Evropě, a tak se naše zahraniční politika zpočátku obracela hlavně na Polsko.

Vztah k Polsku
Londýnská vláda musela ve vztahu k Polsku řešit především dva společné problémy, rozdílný vztah k Sovětskému svazu, kdy ČSR chtělo být mostem mezi Západem a Východem, zatímco Polsko bylo značně antiruské, a také problematickou otázku Těšínska, místa tradičních hraničních sporů mezi Československem a Polskem. Kontakty prezidenta Beneše s čelními představiteli polské exilové vlády podporovala především česká pravice a zástupci Velké Británie a USA. V listopadu 1940 byla mezi československou a polskou vládou uzavřena tzv. 1. Konfederační proklamace, nezávazný dokument o úmyslu uzavřít v budoucnu bližší svazek ve smyslu koordinace zahraniční politiky a obrany a vzniku celní unie. V roce 1941 vznikly první společné výbory, o původních problematických otázkách se nehovořilo. V lednu 1942 byla uzavřena 2. deklarace, která některé otázky upřesňovala, konkrétně se v ní hovořilo o vzniku společného generálního štábu, případné podrobnosti se měly vyřešit až po vítězství ve válce proti nacistickému Německu. V dubnu 1943 byla spolupráce ukončena, důvodem se stal rozkol mezi Sovětským svazem a Polskem (územní nároky SSSR v Polsku, masakr polských důstojníků a inteligence Sověty v roce 1939 v Katyňském lese). Rozkol vyvrcholil v lednu 1945, kdy ČSR uznala lublinskou vládu."

Důležité informace jsou tučně značeny.
Součástí práce jsou ilustrace o rozsahu cca 1 strany.
Hesla rozšířená v doplňujících informacích jsou v textu zvýrazněna barevně a podtržením.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ