1.

Úvod

1.1.

Dub zimní

1.1.1.

Obecné informace

1.1.2.

Morfologické znaky

1.2.	Lesní hospodářský celek Orlík nad Vltavou

1.2.1.

Charakteristika přírodních podmínek oblasti

1.2.2.

Organizační struktura

2.	Metodika práce

2.1.	Literární rešerše k tématu

2.1.1.

Odborné články

2.2.	Pracovní plán

3.	Zjištěné poznatky a jejich rozbor

3.1.	Uznávání zdrojů reprodukčního materiálu

3.1.1.

Rozdělení zdrojů reprodukčního materiálu

3.1.2.

Fenotypová klasifikace

3.1.3.

Schéma uznávání zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin

3.1.4.

Kritéria pro zařazování dřevin v porostech do fenotypových tříd

3.2.	Určování a třídění materiálu

3.2.1.

Navržená pěstební opatření k zajištění druhové čistoty

3.3.	Obecná metodika vyhodnocování druhové čistoty

3.4.	Popis praktických činností a postupů při zjišťování druhové čistoty dubu

3.4.1.

Přípravné práce

3.4.2.

Praktická část

3.4.3.

Měření parametrů

3.4.4.

Závěrečné zpracování

3.4.5.

Přehled výsledků vyhodnocení jednotlivých porostů

4.

Závěr

5.	Přílohy (tabulky)

"1.1. Obecné informace
Obecně platí, že dubové dřevo patří pro svou hustotu, pevnost a stálost k nejžádanějším domácím ušlechtilým dřevům. Je to vynikající tvrdé dřevo se širokým využitím. Svou strukturou se řadí k dřevům kruhově pórovitým. Velké póry (v mladém dřevu vznikající vodivá pletiva) jsou na řezu znatelná pouhým okem. Archeologové nalezli na území dnešní ČR středověké dubové xylolity (lodě vydlabané z jednoho kusu kmene). Dubové dřevo si chválí řezbáři, stolaři, tesaři, stavbaři i výrobci lodí. Také nejlepší schody jsou z dubového dřeva. Z dubového dřeva se často vyrábí dřevěné uhlí na topení.
Pro velkou poptávku po mladých dubových kmenech byly intervaly mezi mýcením dubových lesů, nacházejících se poblíž vesnic, značně krátké. Jako charakteristická forma podnikání se takto v minulosti vyvinuly tříslové paseky, které se ve středoevropských polesích (koncem 20. století) vyskytují už jen v náznacích a posledních zbytcích. Existují zprávy, podle kterých může být tříslo užitečné i v alternativní i tradiční medicíně, např. při popáleninách oční rohovky a při zásazích na hlasivkách. Z mladých kmenů a větví dubu zimního se stahuje tzv. zrcadlová kůra (slovenský výraz), která se používá na přípravu odvarů a mastí.
Dubové listy mívají na sobě nezřídka určitými druhy hmyzu vyvolané duběnky, které jsou zvlášť bohaté na třísloviny. Z takovýchto duběnek se dříve vyráběl duběnkový inkoust na psaní pravých listin. Z kůry či listí některých dubů lze získat barvivo pro barvení
textilií a přírodních vláken (vlna, bavlna). Podle koncentrace docílíme různě odstíněné tóny teple hnědé barvy, které jsou velmi stálé. Dubové sudy dávají barvu rakiji, která v nich zraje.
Plodem dubu je žalud, jednosemenná nažka. Žaludy spadlé na zem v dubových hájích mohou sloužit jako potrava divokých i domácích prasat, ovcí a koz. Mladé doubky spásá vysoká zvěř i zajíci.
Léčivou drogou je především dubová kůra (spíše z dubu zimního). Její léčebný úspěch spočívá ve velkém obsahu tříslovin, kterých má až 20%, obsah je však kolísavý podle stáří kůry - čím je starší, tím méně tříslovin obsahuje. Také skladováním kůry klesá její léčebný
účinek a kůra stará 24 měsíců je již pokládána za bezcennou. Kůra větví do síly prstu se používá k přípravě léčebných čajových směsí a nálevů do koupelí.
Skoro všechny druhy dubu obsahují v kůře velké množství tříslovin, které měly dříve, před zavedením chemických produktů, v koželužství velký význam. Obzvlášť vysoký je obsah tříslovin v kůře mladých dubů. Ty bývaly po vykácení ihned na místě speciálními noži
olupovány. Sloupnutá kůra se pak musela po určitou dobu sušit, než byla dopravena jako dubové tříslo do stoup nebo mlýnů na tříslo a odtamtud do koželužen.

Vzhledem k odlišnostem v některých znacích mezi druhy dubu zimního (Quercus petraea) a dubu letního (Quercus robur) zde uvedu přehled specifických rozdílů mezi oběma druhy (dle Svolba J.)"

Součástí práce je množství tabulek, schémata a fotografie, rozsah čistého textu činí cca 15 stran.