"Ladislav Fuks (23. 9. 1923 Praha – 19. 8. 1994 Praha) byl český spisovatel, autor především psychologické prózy s tématem úzkosti člověka ohrožovaného nesvobodou a násilím. Jako symbol své tvorby si zvolil téma holocaustu a druhé světové války, většina jeho děl má lehce autobiografické prvky, protože i on si tím jako homosexuál prošel.
Jeho dětství nebylo šťastné, protože otec byl velmi chladný policejní úředník a nevěnoval synovi moc pozornosti. Ten si na gymnáziu uvědomil svou homosexuální orientaci a pocítil strach z druhé světové války, protože přišel o své židovské spolužáky a bál se, že by i on sám mohl být za svou orientaci poslán do koncentračního tábora.
Po dokončení gymnázia pracoval v zemědělství v Hodoníně a po skončení války se vrátil ke studiu na vysoké škole – obor psychologie, filozofie a dějiny umění. Poté se stal správcem zámku Kynžvart a věnoval se sběratelství, působil také v Národní galerii.
Koncem šedesátých let podlehl socialistické ideologii a chválil si komunistické zřízení naší země, na druhou stranu mu to zajišťovalo klid a jistotu, že si může psát po svém a nebude pronásledován.
Během svého života žil Fuks sám nebo obklopen mladíky s kriminální minulostí, kteří se živili prostitucí. V roce 1964 se překvapivě v Itálii oženil s hodně bohatou ženou a blahopřání jim zaslal i papež. Po chvíli ale Fuks od své ženy utekl a byl hospitalizován na psychiatrii.
Ke konci života vedl Fuks osamělý život a stále častěji ho navštěvovala tajná policie. Zemřel osamocen ve svém pražském bytě a jeho tělo bylo objeveno až po dvou dnech.
Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Spalovač mrtvol, Pan Theodor Mundstock, Mrtvý v pochodu, Návrat ze žitného pole, Mí černovlasí bratři a další.
Vydání: Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1967 a řadí se do první poloviny autorovy tvorby.
Zařazení díla do literárního kontextu: Jedná se o českou prózu druhé poloviny 20. století, která je ovlivněna hrůzami druhé světové války a jejím dopadem na psychiku člověka.
Stejnými myšlenkami se zabýval ve svých dílech například Arnošt Lustig (Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Dita Saxová, Démanty noci), Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny), Ota Pavel (Smrt krásných srnců, Jak jsem chytal ryby) nebo Jan Otčenášek (Romeo, Julie a tma).
Mezi světovými autory se dopadem druhé světové války na lidské osudy zabýval například William Styron (Sophiina volba) nebo Joseph Heller (Hlava XXII) nebo Alberto Moravia (Horalka).
Žánrová charakteristika: Dílo je groteskní hororová novela, často také považovaná za román, která zobrazuje šílenství dříve slušného člověka, který je ovlivněný svou prací v krematoriu a také fašistickou ideologií.
Kompozice: Román je psán chronologicky, nevyskytují se zde žádné retrospektivní pasáže, ale i přesto je kompozice trochu složitější, jelikož myšlenky vypravěče se často stírají s promluvou hlavní postavy Karla Kopfrkingla.
Kniha má přibližně 150 stran a je rozdělena do patnácti kapitol, které nejsou nijak pojmenovány, jsou pouze očíslovány arabskými číslicemi.
Místo i čas děje je z hlediska původu reálný – román se odehrává přibližně kolem roku 1938, kdy probíhala v ČSSR mobilizace a později, když se Adolf Hitler se svojí stranou NSDAP dostával k moci. Dále je na závěr knihy připojen i osud hlavní postavy po válce – v roce 1945."