"Petrohrad – začátek července – velká vedra, dusno – podvečer – mladý muž vychází ze svého podkrovního pokojíku v S-ské ulici, snaží se vyhnout své bytné, jelikož je u ní až po krk zadlužen. Na ulici na něj upozorní jakýsi ochmelka, nazve ho kloboučníkem, kvůli jeho vysokému klobouku. Mladík si uvědomí, že se klobouku musí zbavit, aby nebyl nápadný. (Nejspíše má v plánu něco provést.) Byl rozrušený, právě šel provést „zkoušku“ svého záměru. Vklouzl nepozorován do velikánského domu, který obývali různí lidé. Měl strach i přesto, že dnes ještě k činu dojít nemělo. Zazvonil na byt staré, asi šedesátileté lichvářky, vešel dovnitř a uctivě se představil. (zde se dovídáme, že hrdina se jmenuje Raskolnikov a je student) Stařena si na něj pamatovala. Byl u ní před měsícem. Dnes potřeboval zastavit ocelové hodinky po otci. Nabízela mu za ně jen půldruhého rublu, ale jemu to nevadilo, potřeboval zjistit, kam pro peníze chodí a kde má schované klíče. Stařenu oslovoval Aleno Ivanovno. Při odchodu se zeptal ještě na její sestru, jestli bývá často pryč, ale nedozvěděl se nic. Na chodbě si nadával, jak se je možné, že si umanul tak strašnou věc…
Cestou od stařeny zašel poprvé do smrduté pivnice, vypil pivo a hned mu bylo lépe. Přisedl si k němu otrhaný a opilý úředník Marmeladov a začal mu vyprávět o své rodině a o svém trápení. Byl bez práce a jeho jediná dcera Soňa musela být prostitutkou, aby celá rodina (macecha a tři nevlastní sourozenci) měla co jíst. Když Marmeladov dovyprávěl, pověsil se na Raskolnikova a nechal se odtáhnout domů. V jejich pokojíku zlostně přecházela jeho žena Kateřina Ivanovna, děti byly hladové schoulené na zemi. Raskolnikov z bytu rychle odešel.
Druhý den ráno ho probouzí služka a kuchařka Nastasja, dává mu čaj, Raskolnikov ji posílá pro žemli. Nastasja mu dává dopis, on jej horlivě políbí a s nadějí se pustí do čtení. Píše mu jeho matka Pulcherija, vypráví mu o jeho sestře Duně, jak byla zostuzena a vyhozena z práce vychovatelky, jelikož si paní domu myslela, že svádí jejího muže. Pán domu však posléze přiznal, že to bylo naopak, a Duně se dostalo omluv a ještě jí nabídli ženicha Petra Petroviče Lužina. Matka píše o tom, jak se za pár dní setkají v Petrohradě, kam kvůli svatbě odjíždějí, a že mu pošle brzy dost peněz. Raskolnikov se staženým hrdlem a zadumán vyrazil do ulic a nic kolem sebe nevnímal."