"Do města N. přijíždí v obyčejném kočáře pro střední vrstvu obyvatelstva obyčejný muž, ani ne tlustý, ani ne hubený, a ubytuje se v místním zájezdním hostinci. Jeho pokoj je plný švábů, ale za dva rubly na den nemůže čekat větší luxus. Při večeři host rozmlouvá se sklepníkem tohoto nevelkého hostince. Vyptává se na vysoké hodnostáře ve městě, na jejich jména a povahy, na statkáře v okolí. Sklepníka zaujme, s jakým zájmem se vyptává a je z něho unesen. Po večeři dá host sklepníkovi lístek s jeho jménem, aby ho nahlásil na místní policii jako hosta ve městě. Na lístku stojí: Koležský rada Pavel Ivanovič Čičikov, statkář, v soukromé záležitosti. Druhý den se Čičikov jde představit všem významným osobnostem města: starostovi, gubernátorovi, prokurátorovi atd. Všechny dokáže zaujmout, jelikož nemluví moc o sobě, ale zajímá ho život ostatních. Ještě týž den je pozván na večírek. Čičikov se na něj připravuje dvě hodiny, pořádně se vymydlí. Na večírku zkoumá přítomné a vyptává se ukecaného poštmistra ne ostatní hosty. Nakonec si vyhlédne statkáře Psovského a Líbeznického a snaží se je zaujmout. Hrají karty a i při hře je sympaticky zavádí do rozpravy. Psovský je z něj tak nadšen, že mu nabídne návštěvu jeho statku. Celý týden chodí Čičikov po návštěvách, v hostinci jenom přespává.
Po týdnu se Čičikov se svým sluhou Selifanem vydává na statek Líbeznického. Jedou bryčkou ven z města a ptají se kolemjdoucích na cestu. Když přijedou do Líbezné Lhoty, statkář je už vyhlíží a je ze svého přítele nadmíru unesen. Představuje mu svou ženu. Zde autor popisuje Líbeznického, aby ho čtenáři lépe přiblížil. Líbeznický je milý člověk, který však nemá žádné záliby. Sní o tom, že přes jeho rybník povede zděný most a na něm budou stát stánky se zbožím. Je to snílek. Se svou ženou Lízou žije již 8 let, ale i po takové době si říkají miláčku, drahoušku,… Chovají se jak čerstvě zamilovaní. Mají dva syny. Starší, skoro osmiletý, Themistoklus je otcem předurčen pro práci diplomata, mladší 6-ti letý Alkid je naopak nemotorný. Všichni společně poobědvají a po obědě Čičikov statkáře naznačí, že s ním potřebuje mluvit v naléhavé věci. V pracovně, kde si Líbeznický zapálí dýmku, mu Čičikov řekne, že chce odkoupit jeho mrtvé rolníky, kteří jsou však stále vedeni jak živí. Líbeznický se zmůže jen na to, že upustí svou dýmku a přemýšlí, zda to není žert. Čičikov však svým řečnickým uměním přesvědčí nového přítele, že tato zákonem dovolená transakce se uskuteční. Líbeznický nechá Čičikovovi své duše zadarmo a dokonce zaplatí i výlohy s kupní smlouvou. Čičikov se po tak skvělé domluvě ihned loučí a odjíždí k Pšovskému.
Cestou Selifan však mine odbočku a bryčka zabloudí. Ve tmě a v blátě se bryčka převrhne, když v tom zahlédnou vesnici. Čičikov ledabyle poprosí o nocleh u hlavní statkářky ve vesnici a jde spát. Ráno se statkářkou posnídá. Již zde pozorujeme, že Čičikov s ní mluví úplně jinak nežli s Líbeznickým. Je drzejší a strohý ve svých odpovědích. Když se dozví, že statkářka se jmenuje Shánělka a že ji zemřelo 20 rolníků, které pořád eviduje jako živé, rovnou ji nabídne, že je od ní odkoupí za 15 rublů na hlavu. Shánělka však tomuto podivnému obchodu nechce přijít na chuť a tvrdí, že tento typ obchodu nezná a počká si ještě na jiné kupce, kteří ji třeba nabídnou víc. Čičikov ztratí po chvíli trpělivost a vypění. Shánělka okřeje až při slovech, že u ní chtěl nakupovat i něco jiného. Začne ho vidět jako jejího budoucího velkého nakupující ho a pohostí ho lívanci a smlouvu o duších mu podepíše. Čičikov se hned po jídle kvapně zvedá k odjezdu a ptá se na cestu. Shánělka jim dá děvečku, která je dovede na hlavní silnici. Trvá to velkou chvíli, než děvečku vyloží a poděkují jí za rady. Na Hlavní silnici narazí na hospodu, u které zastaví."