"1.1.2.2. Verbonominální predikát s kategoriálním slovesem

Téma verbonominálního predikátu s kategoriálním slovesem (dále jen VNP) bylo v českém prostředí až do roku 2010 zpracováváno spíše okrajově. To se změnilo vydáním knihy Jana Radimského6, která tuto problematiku detailně mapuje, a proto se stane opěrným bodem pro následující kapitoly.

1.1.2.2.1. VNP ze syntakticko-sémantického hlediska

VNP je specifické syntaktické spojení s vlastními prediktabilními rysy, které je odlišují od frazeologismů i od volného spojení slovesa s objektem (Radimský J.,
2010:157).

Ze sémantického hlediska můžeme určovat VNP pomocí toho, zda mají ekvivalentní syntetický predikát. To však platí pouze orientačně, protože za prvé některá VNP (např. mít naději) synonymum ve formě syntetického slovesa nemají, a přesto je považujeme za VNP a za druhé, jak píše J. Radimský a dokládá své tvrzení na příkladu, „při důsledné aplikaci kritéria „jednoslovného ekvivalentu“ na VNP bychom mohli říci, že spojení typu vykonat rozsudek (smrti) je verbo-nominálním predikátem proto, že k němu v češtině existuje jednoslovný ekvivalent popravit. Problém je v tom, že použité predikativní jméno (rozsudek, rozsudek smrti) samo o sobě neoznačuje stejný děj (či jeho výsledek) jako sloveso popravit; tento význam vzniká až ve spojení se slovesem vykonat.“ (Radimský J, 2010:159)

Následující odstavce budou rovněž vycházet z poznatků uvedených v kapitolách IV.2.2.-IV.2.9 knihy J. Radimského7.

„VNP má kompozicionální význam, ale podle pravidel specifických pro tuto jednotku.“ To znamená, že význam celku můžeme odvodit z významů jeho jednotlivých částí, ovšem musíme vzít v úvahu fakt, že význam kategoriálního slovesa v rámci VNP může být oproti jeho lexikálnímu významu posunutý. To však s přihlédnutím k tomu, že význam je nesen jmennou částí VNP není pro kompozicionalitu jeho významu rozhodující.
„Existuje silná vzájemná vazba kategoriálního slovesa a predikativního jména (obtížná pronominalizace jména, test otázkou), ale zároveň lze sloveso a jméno v rámci souvětí (ev. ještě širšího kontextu) oddělit.“ Možnost zeptat se na jméno doplňovací otázkou je v rámci VNP omezené. Protože VNP chápeme jako jednu jednotku, měli bychom se v doplňovací otázce ptát na VNP jako na celek. Pokud se chceme ptát pouze na jmennou část VNP, tedy objekt, můžeme tak činit pouze v případech, kdy se predikativní jméno v textu již vyskytlo a jeho vztah ke kategoriálnímu slovesu bude zřejmý. Druhá možnost se týká pouze kategoriálních sloves, která se jinak než v rámci VNP nevyskytují. Realizace pronominalizace jména je obtížná z toho důvodu, že právě jméno nese lexikální význam, a obtížně jej tedy můžeme nahradit zájmenem, abychom zachovali smysluplnost sdělení. Pronominalizace je možná pouze v případech, kdy je kategoriální funkce slovesa zřejmá.
„Kategoriální slovesa vytvářejí alternativní synonymní paradigmata.“ Na rozdíl od frazeologismů, které nepřipouštějí nahrazovat jednotlivé složky synonymy, VNP tuto možnost, i když značně omezenou, nabízejí. Ve výjimečných případech se dokonce jako synonymní kategoriální slovesa mohou uplatňovat jinak slovesa s významem opačným (např. vydat-přijmout rozhodnutí). Na tuto vlastnost VNP se zaměříme i v praktické části a zjistíme, do jaké míry jsou jmenné a slovesné složky VNP nahraditelné synonymy.
„Jméno a sloveso sdílejí valenční prvky, vytvářejí prediktabilní neprojektivní konstrukce.“ Nejvýraznějším rysem společné valenční a intenční struktury VNP je povinná koreference subjektů, tedy subjektu kategoriálního slovesa a subjektového
argumentu predikativního jména (viz test koreference subjektů, redukční test a test připojením slovesa v následující kapitole). Mezi podmětem kategoriálního slovesa a predikativním jménem nenajdeme z formálního hlediska žádnou syntaktickou vazbu, nicméně na úrovní intenční struktury taková vazba existuje. Sdílení valenčních prvků kategoriálních konstrukcí kauzativních, nenominativních a konverzních, které je v knize rovněž popsáno (str. 169), zde rozvádět nebudeme."

Zpracováno na Ústavu romanistiky, studijní obor Francouzský jazyk.
Součástí práce jsou tabulky o rozsahu cca 3 strany.