1.	Parthenón v Athénách

1.1	Periklův záměr vybudovat nový soubor chrámů

1.2	Popis Parthenónu

1.2.1

Svatyně

1.2.2

Zadní sál

1.3	Sochařská výzdoba

2.	Pantheon císaře Hadriána

2.2	Popis stavby

2.2.1

Stavba kupole

2.3	Symbolika stavby

„Parthenón v Athénách
Po vyplenění Athén Xerxem v roce 480 př. Kr., za kterého došlo také ke zbourání svatyň, rozhodl Periklés znovu vybudovat soubor chrámů na Akropoli. Feidiás, jenž byl zřejmě pověřen hlavním dohledem nad pracemi, svěřil Iktínovi a Kallikratovi úkol zbudovat chrám bohyně Athény. Práce začaly v roce 447 a chrám byl zasvěcen v roce 438.
Parthenón je postaven z bílého mramoru a jde o chrám peripterní čili se sloupovím kolem celé stavby. Spočívá na podstavci ze tří vysokých stupňů, který tvoří plošinu o rozměrech 30,80 x 69,47 m. Pravidelné opakování sloupů, které sice vymezují zorné pole kolem chrámu, ale zároveň rozbíjejí jednotvárnou hmotu stěn, vtiskuje tomuto typu budovy zvláštní ráz, v němž se snoubí mohutnost s elegancí.
Svatyni v chrámu tvoří naos, pravoúhlá síň dlouhá sto atických stop. Tento sál je rozdělen do tří nestejně velkých lodí, v jejichž středu bývala umístěna chrýselefantínova /tj. ze zlata a slonoviny/ socha Athény Parthenos, dvanáct metrů vysoké dílo Feidovo.
V zadním sále, opisthodomu, byl přechováván obrovský poklad Délské ligy, v jejímž čele Athény stály. Důležitost nashromážděného bohatství vysvětluje velké dimenze sálu.
Uplatnění znalosti rytmu a harmonie pojímaných s matematickou přesností společně s jemnou vytříbeností díla propůjčuje řecké architektuře vyjímečnou velikost.
Parthenón představuje jedno z největších klasických děl, v němž se vyváženě doplňují střídmost s energičností, strohost s imaginací. Řeckému umění se podařilo ono obtížně spojení rozumu a poezie, které bude vzorem pro architekty budoucích staletí.
Sochařská výzdoba, jejímž autorem je Feidiás, je stejně jako v ostatních řeckých chrámech umístěna na těch architektonických článcích, které nejsou funkční. V Parthenónu se s ní setkáváme na:
- 92 metopách, které zobrazují boj Lapithů s Kentaury
- východním frontonu /je vystaven vycházejícímu slunci/, na němž je zázrak Athénina narození
- západnímu frontonu /směrem ke slunci při západu/, který ukazuje spor Poseidóna s Athénou
- zdech cely v nevyšší části, kde probíhá vlys viditelný v mezerách mezi sloupy, na němž je panathénajský průvod čítající 400 osob a 200 zvířat. Rozmanitost pohybu jednotlivých postav na vlysu dodává scénám životnost a uvolněnost. V modelaci postav je dojem pohybu udržován hrou drapérií a jednotlivé výjevy jsou zbaveny jednotvárnosti.“