"1) Náboženství a společnost
1. Náboženství
Náboženství je moderní souhrnný pojem pro velmi rozmanité soustavy jednání, symbolů a představ, jimiž různá společenství vyjadřují reálný, životní, osobní vztah k transcendentní zkušenosti.
Každé náboženství má společné rituály nebo bohoslužby, určité představy o světě a místě člověka v něm a většina náboženství vyžaduje i určitou morálku. Většina náboženství se chápe jako vztah k osobnímu Bohu nebo božstvům, na nichž člověk závisí a k nimž se obrací s díkem a s prosbou o ochranu. Výkon bohoslužebných obřadů je často vázán na určitá posvátná místa (obětiště, chrámy) a časy (svátky), svěřen zvláště vybraným nebo pověřeným osobám, kněžím, a některá náboženství se společensky organizují jako církve. V židovsko-křesťanském prostředí se náboženství často ztotožňuje s (náboženskou) vírou, tj. s očekáváním a nadějí do budoucnosti.
Srovnávacím studiem náboženství se zabývá religionistika, přesnější vypracování určitého náboženského učení zevnitř je úkolem teologie. Náboženství je ovšem už od starověku také předmětem kritiky.
Náboženství a společnost
Současná podoba Evropy je neodmyslitelně spjata s náboženstvím, které tvořilo nejen základ při jejím vzniku, ale zároveň ji provázelo celým jejím vývojem. Kniha Náboženství a společnost v Evropě poukazuje nejen na onen prvopočátek, kdy křesťanství vstoupilo na náš kontinent a stálo při zrodu prvních států, ale především se snaží vysvětlit a objasnit vztahy těchto států a církví, tedy institucí zastupující lid a náboženství. Proto se tento vztah komplikuje díky mocenským, politickým či ekonomickým zájmům. Cílem knihy je postihnout nejdůležitější změny ve společnosti, které vedly k současnému vzájemnému postavení těchto institucí, a tím i k soudobému stavu křesťanství v Evropě.

Evropské křesťanství
Autor René Rémond se zaměřuje na předešlé dvěstěleté období, kde jako stěžejní okamžik vytyčuje Velkou francouzskou revoluci, jenž byla takovým prvopočátečním impulzem ke změně vzájemných vztahů. Přestože v Evropě vedle sebe v současné době funguje mnoho různých náboženství, pozornost je změřena na křesťanství a to hned z několika důvodů. Je nejen nejrozšířenějším náboženstvím Evropy, ale zároveň se stalo ve velké míře základem pro celé evropské myšlení a to přesto, že původně v Evropě nevzniklo. Na druhou stranu s sebou přineslo i nespočet konfliktů a záminek ke svárům a to především, když do hry vstoupily mocenské ambice.

Církev a stát - nerozlučitelné partnerství
Nicméně po určitou dobu tvořilo náboženství a stát nerozlučitelnou dvojici. Byly si vzájemnou oporou a ani v nejhorších nočních můrách si nedokázaly představit existenci jeden bez druhého. Pokřtění panovníka a přijmutí křesťanství jako státního náboženství bylo spojováno s vlastním vznikem státu. Proto bylo náboženství chápáno jako součást národní identity. Padnout za vlast či za víru nebylo téměř třeba rozdělovat. To až později se vztah pozměnil a zdálo se, že se navzájem národní cítění a náboženství vylučují, protože se věřilo, že jedna oddanost oslabuje tu druhou. V tradičním režimu bylo vše ještě pevně provázané; víra, národ i stát. Neexistuje, aby měl panovník jiné vyznání než lid, kterému má vládnout, proto je změna jeho vyznání často podmínkou k tomu, aby se mohl ujmout moci. V některých případech dokonce není pokřtěn pouze panovník, ale zasvěcuje se jednotně celá země.
Církev je pak oporou panovníka i státu, stará se nejen o otázky víry, ale zároveň má monopol na vzdělání a posvěcuje královskou moc. Tím získává protislužbou od státu výsadní postavení. Církevní hodnostáři mají nemalá privilegia, nemusí nastupovat na vojenskou službu, trestní zákon je opomíjí, jsou zodpovědní jen své církvi, neplatí ani daně a navíc mají možnost vyjadřovat svůj názor k různým sporným společenským otázkám. Těch není doposud tolik, protože svým vyznáním je stát jednotný, k ostatním náboženstvím se staví odmítavě a mravní principy společnosti se shodují s křesťanskými i státními. Samotné zákony tak potvrzují křesťanskou pravdu."

Součástí práce jsou ilustrace a tabulka o rozsahu cca 1,5 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ