"Historie templářského řádu a všelikého dění té doby

Řád rytířů Templu, též Vojsko rytířů řádu templářského neboli Chudí rytíři Kristovi a Šalamounova chrámu (Templu) byli založeni po skončení I. křížové výpravy, v době kdy křižácké státy vítaly množství poutníků směřujících ke svatému hrobu v Jeruzalémě. Vznikli na pozadí historických událostí, které byly ve znamení krve, vroucí víry a boje za ni na cestě k vykoupení.
Turci, zvláště pak Seldžukové, táhnoucí na východ ke Středomoří si podmaňovali jeden stát za druhým. Roku 1071 porazili Byzanc u Mantzikertu a brzy přitáhli k Cařihradu, sředu Byzantské říše. Byzantský císař Michael VII. a po něm Alexius Komnenus, se obrátil na hlavu křesťanského světa, na papeže Řehoře VII, později na Urbana II. (papežem v letech 1085-99).
Papež Urban II. viděl v boji proti nevěřícím cíl, pro který by se mohla rozhádaná Evropa sjednotit. A sjednotila by se pod praporem církve. Proto svolal v roce 1095 sněm do Piacenzy v Itálii, kde byli vyslanci byzantského císaře vyslechnuti. V listopadu v Clermontu ve Francii bylo rozhodnuto. Nechť se lid křesťanský sjednotí do jediného vojska táhnoucím proti obsaditelům svatého hrobu, nechť rozbroje ustanou a lid se spojí pod znamením kříže. Tak se na konci 11. století zrodili křižáci.
Lid zachvátilo náboženské vzrušení. Chudý lid, zdecimovaný morem z let 1094-95 podlehl vidině bohatství. Ve Francii se objevil potulný kazatel, Petr Admienský, zvaný Petr Poustevník, který svou obžalobou a barvitým líčením zlých skutků muslimů strhl mnohý lid. Ten za Petrem táhl Evropou osvobodit Boží hrob a dav stále narůstal. V Uhrách začali zabíjet v domnění, že jsou již u svého cíle. A nebyli jediní.
Petr Poustevník dorazil 30. června 1096 do Cařihradu. Loupení se opakovalo. Císař je proto dal urychleně přepravit přes Bospor do Malé Asie, kde tento špatně ozbrojený a vycvičený lid byl pobit v první bitvě Seldžuky. Petr uprchl zpět do Cařihradu. Na jaře 1097 dorazila před Cařihrad po různých cestách téměř čtyřicetitisícová armáda. Byli to především normanští rytíři vedeni vévodou Robertem Normanským, dále vojska z Lotrinska vedené Godefroyem z Bouillonu a z Flander vedené Robertem Flanderským. A z jižní Francie přitáhl Raymond se St. Gilles, zvaný Touluský, spolu s papežským legátem biskupem z Puy a Bohemund Tarentský, který v letech 1081-84 porážel byzantské armády a obsadil Soluň.
Císař s nimi nejprve zkoušel bojovat, ale byl odražen. Po slibech věrnosti, které si u křižáků vyžádal, jim přislíbil lodě a zásoby pro vojsko.
Tak křižáci oblehli začátkem května Nikáj. Město se vzdalo 26. června, ale vzdalo se byzantskému císaři, který přitáhl a město obsadil."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ