"Počátky dějin

Je téměř nemožné rekonstruovat rané dějiny tohoto státu. Jestliže nějaký kmen nebo nějaké společenství dosáhne světovlády, jsou nejčasněji dějiny vzniku a počátky napsány znovu. Tato revize může spočívat v tom, že se zveličuje primitivnost, zaostalost a bída raných dob, aby více vynikla důležitost cesty vzestupu. Úsilí o komunitu může vést rovněž k tomu, že je původní společenství pojímáno jako kapesní vydání pozdějšího impéria, a to s veškerou jeho složitou sociální hierarchií. Aztékové zvolili první formu, Inkové druhou. Incká historiografie měla ve zvyku pojímat někdejší kmenové náčelníky, jako věrný obraz imperiálních vládců, kteří později ovládali celý andský region a obdařovat je všemi jejich mocenskými atributy. Jestliže dále vezme v úvahu, že Inkové neměli žádné písmo, že tedy jejich dějiny tvořila pouze ústní tradice, že kalendář a chronologie byly rozvinuty mnohem méně než v Mezoamerice a že konečně i archeologická svědectví z oblasti Cuzca jsou krajně skoupá, lze si snadno představit s jakými obtížemi musí každá rekonstrukce raných dějin počítat.
V prvním období žili pacarimac runa "počínající lidé". Šlo o mírumilovné zemědělce, jejichž svět byl zničen válkami a zhoubnými nemocemi. Zanechali však po sobě několik potomků, kteří katastrofu přežili. Jejich legitimní synové byli prapředky aristokracie, jejich nemanželští synové prapředky prostých obyvatel.
Druhá perioda stála ve znamení huari runa "původních lidí", pocházejících z jeskyní. Šlo rovněž o rolníky, kteří se však na rozdíl od svých předků umění budovat terasovitá pole a zavlažovací systémy. Byli to mírumilovní, celkem dobří lidé, kteří se však stali obětí děsivé katastrofy. Slunce jim odepřelo svou přízeň a své světlo a nakonec je patrně spálilo.
Třetí epocha, doba "divochů" skončila katastrofální povodní.
Čtvrtá epocha byla epochou válečníků. Lidé, kteří žili v této době příliš zpohodlněli, věnujíce se na místo zemědělství a válčení sodomii, nakonec se na místo nich objevují Inkové.
Tato legenda, z několika legend o původu Inků se odlišuje od svého aztéckého protějšku v jednom zásadním bodě, že totiž prostí obyvatelé a aristokracie jsou již prezentováni jako třídy, jež byly při stvoření k svému poslání předurčeny. Podobné rozdíly se objevují i v pozdějších vyprávěních o migracích. Jedno z nich líčí, že Inkové pocházejí z jeskyní Paccari-Tambo, nebo od Cuzca. Z prostřední jeskyně vzešli čtyři bratři Ayar Manco, Ayar Cachi, Ayar Uchu a Ayar Auca se svými sestrami, jež byly i jejich manželkami. Z vedlejších jeskyní potom vzešlo deset klanů, jež je následovaly. Ayaru Mancovi, jenž je znám jako Manco Capac, se podařilo odstranit své bratry, kteří byli zároveň jeho soupeři. Jeden byl uvězněn v jeskyni, zbývající dva proměněni v kámen.

Místa jejich bydliště

Ten, kdo na počátku 15. Století cestoval oblastí dnešního Peru od severu k jihu, setkal se v mnohém ohledu s pozoruhodným protikladem. Jak na severním pobřeží, tak v severní oblasti altiplana existovaly velké a mocné státy s impozantními městy. Na jižním pobřeží byly státy a města mnohem menší. V jižní části altiplana zmizela města téměř úplně a státy přecházely ve více, nebo méně kompaktní kmenové pospolitosti. Jestliže v regionu jezera Titicaca byly dosud relativně velké, existovalo severozápadně odtud v oblasti Cuzca už jen množství vesnických komunit, které mezi s sebou vedli neustálé boje. Přesto se tato oblast měla stát východiskem největšího a nejcentralizovanějšího státu staré Ameriky, státu Inků."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ