"1. Vývoj kriminality obecně

Obecně lze říci, že kriminalita dětí a mladistvých je silně medializována. V roce 1989 se o dětské kriminalitě prakticky nemluvilo, přestože tehdy byl podíl kriminality mládeže na celkové kriminalitě vyšší o 1,17% než v roce 1999. Totéž platí i o brutalitě dětí, která se vyskytuje v různé formě a intenzitě případ po případu, nejčastěji jako šikana mezi dětmi. Použití zbraně různého druhu dětmi je pouze ojedinělé, záleží na okolnostech každého případu.
Ve věkové kategorii 12-15 let se nařizuje ochranná výchova v případě, že by šlo o čin, za který může být uložen výjimečný trest. U závažnějších trestných činů se tedy automaticky neupouští v této věkové kategorii od soudního řízení. V méně závažných případech by bylo vhodné ukládat alternativní tresty formou veřejně prospěšných prací adekvátních k věku provinilce. Zahraniční zkušenosti s tímto systémem jsou velmi dobré. V některých státech USA klesla kriminalita až o 50%, protože důsledné uplatňování tohoto systému snižuje i recidivu trestné činnosti.

Rodiče odpovídají za škody způsobené jejich dětmi. V případě způsobené škody rozhoduje v občansko-právním řízení soud (podle znaleckého posudku odhadujícího výši škody) o náhradě škody. Výhodné je rodičovské pojištění proti škodám způsobeným dětmi. Pojištění uhradí způsobenou škodu, která mnohdy dosahuje mnoha desítek tisíc korun (zapálený stoh, budova, lesní porost, poškozená karoserie automobilu, výkladní sklo atd.).

Na růst kriminality dětí a mladistvých má nesporně vliv celospolečenské klima, funkčnost rodiny, vedení dětí ve škole, naplnění jejich volného času zájmovými aktivitami, kamarádi atd. Masová média se jeví jako silný socializační faktor. Podle odhadu odborníků stráví mladiství po desetileté školní docházce zhruba 18 000 hodin před televizní obrazovkou, avšak pouze 15 000 vyučovacích hodin ve školní lavici. Své představy o světě, konfliktech a způsobech jejich řešení čerpají mnohdy z fiktivní reality prezentované na obrazovce. Tuto skutečnost ilustruje i výzkum provedený ve Švédsku. 40% dotazovaných dětí ve věku šesti až deseti let se domnívalo, že lidé umírají pouze násilnou smrtí a vraždou.

1. a) V případě trestné činnosti dětí je třeba volat k zodpovědnosti zejména rodiče, obecně je nutné zaměřit komplexní prevenci na tento celospolečenský problém. Kriminalita mladistvých a dětí se vyvíjí v souladu s kriminalitou celé společnosti. a*)

Pro zajímavost uvádím některé psychoanalytické předpoklady o kriminogenních důsledcích psychických traumat z dětství:
a) Psychická traumata v prvním roce života mohou být příčinou nejtěžších duševních onemocnění , např. schizofrenie a maniodepresivity. Jestliže se projeví kriminálním směrem, mívají podobu násilných trestných činů provedených brutálně necitlivým způsobem.
b) Psychická traumata ve druhém a třetím roce života bývají zdrojem paranoického vývoje, promítnuté jako sadistické jednání na osobách, ničení majetku, podvody a agresivní prohřešky různé závažnosti v dopravě.
c) Psychická traumata ve čtvrtém a pátém roce života se projeví později v podobě hysterických příznaků a sexuálních poruch vedoucích později k psychickému i fyzickému poškozování objektu sexuálního uspokojení.
Až od 15 let života lze podle psychoanalytiků předpokládat vyrovnání jedince s chronickými konflikty uvnitř rodiny. 1*)"

Součástí práce jsou grafy a tabulka, rozsah čistého textu činí cca 14 stran.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ